Pokud už se zajímáme o astrologii, měli bychom dobře znát znamení.

Erik, se kterým jsem se už jako rozvedená čtyřicetiletá žena seznámila u jedné kamarádky, se mi moc líbil. Na očích jsem mu dobře poznala, že přinejmenším sympatie jsou vzájemné.

Už jsem se vyrovnala se zklamáním z rozpadlého manželství a nepřestávala jsem snít o muži, se kterým strávím zbytek života. Mělo to ale háček.

Najednou se zarazil

Na Erikovo pozvání do kavárny jsem samozřejmě odpověděla kladně. Povídání s ním ve dvou bylo ještě příjemnější, než jsem čekala – tedy až do jednoho okamžiku. Zeptal se mě totiž, v jakém jsem se narodila znamení. Sdělila jsem mu, že jsem Vodnářka.

Všimla jsem si, jak to mého vytouženého společníka zarazilo. V rozhovoru jsme ještě pokračovali, ale nemohlo mi ujít, že pro něho ta sdělená informace znamenala něco víc. Nechtěla jsem se vyptávat.

Říkala jsem si, že má možná s ženami ve znamení Vodnáře nějaké špatné zkušenosti. Bylo mi to samozřejmě líto a přála jsem si, aby tentokrát udělal zkušenosti dobré. Nedal mi k tomu příležitost. Když jsme se loučili, slíbil sice, že zavolá, ale už se neozval.

Byl to klasický omyl

Nechtěla jsem to nechat jen tak, bez vysvětlení, už proto, že my Vodnářky býváme dost zvědavé. Šla jsem na to přes kamarádku, u které jsme se s Erikem potkali. Řekla mi, kdy k ní zase přijde. Já jsem se tam měla „náhodně“ objevit, což se i stalo.

Erika jsem se na místě otevřeně zeptala, proč už mě nechce vidět. Vylezlo z něho, že mu astroložka řekla, aby se vyhýbal ženám ve vodních znameních. Musela jsem se dát do smíchu a také se mi dost ulevilo.

Stejně jako dost jiných lidí, co znám, si Erik myslel, že Vodnář je díky názvu právě znamením vodním. Tomu, že je vzdušné, uvěřil, až když si to našel v mobilu na internetu. Jak málo někdy stačí, aby si lidé šlapali po štěstí! Stačilo málo a s tím pravým bych se minula!

Helena K. (43), Brno