Jaké to je být nejstarší sestrou ze všech sourozenců? Jak moc vám to ovlivnilo život i vaše partnerské vztahy a jak dalece v dobrém či spíše v neblahém smyslu?
Velké sestry jsou obvykle ty odpovědnější a neustále pečují o druhé a nabízejí svou pomoc kdekoli. Nejdůležitější formování osobnosti se děje v dětství, takže si vyvíjíme svá přesvědčení podle toho, jaké bychom měly být, abychom měly smysl v životech druhých.
Začíná to domácími pracemi a přesouvá se to i do emocionální a pečovatelské roviny. A pak si s sebou po celý život neseme program: „Musím podporovat ostatní“ nebo „Nemůžu být pro nikoho zátěží“.
Vštěpovali vám to přece už v dětství
Výsledkem může být perfekcionismus, nedostatek hranic a věty jako: „Musím být dobrá“ nebo „nesmím zklamat.“ Tvrdošíjných domněnek, které vám byly vštěpovány v dětství, je často těžké se zbavit.
Tento silný smysl pro zodpovědnost může rychle vést k přehnaným nárokům, a ještě později dokonce k vyhoření.
Je to z důvodu, že prvorození se v raném dětství učí pomáhat, když někdo potřebuje. To zvyšuje potřebu ocenění a pocitu co nejvíce naplnit všechna očekávání v dospělém životě.
Znáte své hranice?
Váš vztah k sourozencům následně ovlivňuje také to, jak se chováte v práci a jak moc soutěžíte s ostatními kolegy. Starší sourozenci mají často konzervativní zaměstnání a mladší hledají kreativní pole působnosti.
V konečném důsledku je dobré pracovat na přesvědčeních z dětství a stanovit si jasné hranice. Což znamená nebýt neustále připravena někomu pomáhat.
Zkuste víc vnímat sama sebe, zapojit i své nejniternější tužby, abyste viděla, zda jen naplano nevyčerpáváte svou vlastní energii.
Je to teda pravda, že jako nejstarší mám v sobě ten pocit, že musím všem pomáhat. Někdy je to ale fakt na hlavu, protože pak na sebe zapomínám. Musím se naučit říct ne a postarat se víc sama o sebe.
Jojo, jako nejstarší jsem to měla vždycky na starosti. Zkouším se toho nějak zbavit, ale je to fuška. Docela mě to mrzí, ale zase na druhou stranu jsem ráda, že jsem mohla brácho a sestře pomoct, když to potřebovali.
Opravdu zajímavé zamyšlení nad vlivem, jaký může mít pozice v rodině na naši osobnost a život. Vždy jsem si myslela, že to má nějaký dopad, ale teprve po přečtení tohoto článku mi došlo, jak hluboce mě to formovalo. Práce na hranicích a osobním prostoru je podle mě klíčová.
Jako nejstarší ze tří sester se v tomhle článku absolutně vidím. Naučila jsem se být velmi zodpovědná už od mládí, ale také jsem si musela najít cestu, jak si stanovit vlastní hranice. Rozhodně pomáhá být si vědomá toho, jak moc tyhle vzorce ovlivňují můj život.