V mládí jsme byly nejlepší kamarádky, pak se ale ona skvěle provdala, zatímco já zažila pád dolů. Musela také okusit, jaké to je být šedou myší, padat ke dnu.
Když jsme končily základní školu, slibovaly jsme si, že naše přátelství nikdy neskončí. Budeme se pravidelně vídat a vyprávět si dál svá dívčí tajemství. Tak tomu bylo po střední škole několik let. Jenže pak jsem se vdala a měla krátce po sobě tři děti.
Na nic jiného než na rodinu jsem neměla čas. Vazby se Simonou se přetrhaly. V manželství jsem šťastná nebyla. Z mého muže se vyklubal alkoholik. Rozvedla jsem se a zůstala sama s dětmi.
Zhrozila se
Když mi bylo třicet, potkala jsem Simonu. Přijela do rodného města na Vánoce. Když mě viděla, zděsila se. Vypadala jsem strašně, strhaná, ušmudlaná.
A moje děti vypadaly jako děti ulice, všechny chodily v obnošeném, mnohdy otrhaném oblečení, nemohla jsem si dovolit koupit jim nové. „To nemůžu tak nechat!“ pronesla Simona a vytáhla z peněženky tisícovku a dala mi ji.
Vypadala tak úžasně, že jsem na ní mohla oči nechat! Do týdne mi přišel od ní balík s tím, co vyřadila ze svého šatníku. Propadala jsem se hanbou, jak jsem v životě dopadla. Od té doby jsem nemohla spát a myslela na to, jaká to je na světě spravedlnost!
Ona se má tak dobře, a já? Vždyť jsme byly kamarádky, měla by taky okusit, jaké to je být na dně! Zase jsme na sebe ztratily kontakt, protože jsem se nemohla dívat na to, jak se má dobře!
Čas šel, moje děti se postavily na vlastní nohy a já si našla konečně práci, která mě bavila. V ní se mi dařilo postupovat. Nakonec jsem se propracovala až na vedoucí místo. Po nějakém čase jsme vyhlásili konkurz na místo, které se uvolnilo.
Příležitost
A tam, najednou, vidím Simonu. Seděla mezi uchazeči, a i když byla dobře oblečená, bylo vidět, že na tom není dobře. Tehdy to přišlo! Moje šance se pomstít! Jak mě uviděla, rozzářila se. Vyprávěla mi, že její muž zemřel a ona je na vše sama.
Ucítila jsem příležitost. Vezmu ji na to místo, bude moje podřízená. A bude mít se mnou peklo! Peníze potřebuje, výpověď nedá. A tak ji mám pod palcem už několik let a dívám se, jak se z ní postupně stává šedá myš, jako jsem bývala já!
Lenka (60), Sušice
No, asi bych se snažila vžít do situace, ale ten pocit, když na někoho žárlíš, je hrozně těžký.
To je fakt šílené! Myslim, že bych tohle své kámošce neudělala, radši bych jí pomohla jako ona mně.
Přijde mi, že pomsta nikdy není dobré řešení. Kamarádství je přeci o podpoře, a ne o srovnávání se.