Všichni jsme se vyděsili, když jsme zjistili, že si synovec nevymýšlí.

Je to vzpomínka stará už řadu let, ale takové zážitky z paměti nikdy nevymizí. Tehdy se moje mladší sestra Lucie podruhé provdala a narodil se jí syn Tomášek. Bydlela nedaleko, takže jsem ji často navštěvovala.

Neměli jsme pro to vysvětlení

Když zemřela naše prababička, byl její byt dlouho neobývaný. Šly jsme ho pak s Lucií vyklízet. Většina věcí putovala do odpadu, ale sestře se zalíbila stará loutka. Vzala si ji s sebou domů pro Tomáška.

Tomu se loutka okamžitě zalíbila – bylo mu tehdy necelých šest let. Vzal ji jako kamarádku a často si s ní povídal. Brali jsme to jako nevinnou dětskou hru. Pak se náš názor ovšem změnil. Byla jsem u sestry na návštěvě a někde jsem vytratila klíče.

Marně jsem je hledala. Tomášek se na mě podíval a řekl mi, že loutka mi poradí. A vzápětí skutečně označil správné místo v předsíni vedle botníku, kam mi klíče spadly.

Neměli jsme pro to logické vysvětlení, protože po celou dobu mé návštěvy Tomášek v předsíni nebyl. To, že by skutečně mohl mít informaci od loutky, jsme samozřejmě považovali za nesmysl.

Všechno se skutečně vyplnilo!

Postupně se ukázalo, že synovec skutečně navázal s loutkou nějakou komunikaci. Říkal totiž věci, kterým ještě nemohl rozumět, většinou maličkosti, ale pravdivé. Potom jsme zůstali v šoku, když Tomášek prohlásil, co mu loutka řekla o sousední rodině.

Prý jim tam brzy odejde babička. A stará paní skutečně do týdne zemřela. Takovou předpověď pak synovec hlásil ještě jednou u vzdáleného strýčka. Rovněž se vyplnila.

To už jsme pochopili, že v sobě loutka skutečně skrývá nějaké nebezpečné kouzlo. Přes synovcovy protesty jsme loutku odnesli pryč a zbavili se jí. Švagr ji dal do krabice, kterou zatížil kameny a vhodil ji do rybníka.

Nevím, kde se ta tajemná síla, která znala odpovědi na otázky a předvídala nepříjemnou budoucnost vzala. Jediné, co vím, že se to tenkrát skutečně stalo. Dnes už si na to dospělý synovec naštěstí moc nevzpomíná.

Milada B. (57), Olomouc