Za některé věci člověk nemůže, ale stejně je z nich později obviňován.

Tenhle příběh se mi stal už před patnácti lety, ale ukazuje, jak málo stačí, aby se lidské vztahy ocitly na bodu mrazu. Pravidelně jsme s manželem jezdili na chalupu do malé vesnice v Podkrkonoší. Manžel ji kdysi zdědil po své tetičce.

Líbilo se nám tam, měli jsme i dobré sousedy. Plánovala jsem, že až půjdeme do důchodu, tak se na chalupu přestěhujeme. Pak se ale stalo něco, co ty plány překazilo.

Sám mi nabídl pomoc

Jednu sobotu mě přivezl manžel na chalupu a potom musel odjet zpátky do Prahy. Bylo hezké slunečné počasí a tak jsem seděla v kempinkovém křesle venku. Náhle jsem zaslechla zoufalé mňoukání. Rozhlížela jsem se, kde uvidím nějakou kočku.

Malé kotě jsem nakonec spatřila na střeše naší chalupy. Očividně chtělo jít dolů, ale nevědělo jak. Netušila jsem, jak se tam ocitlo. Rozhodla jsem se jednat. Přistavila jsem k chalupě žebřík a chtěla kotě sundat. Všiml si toho soused.

Přispěchal na pomoc s tím, že pro ženu je taková akce nebezpečná a on se jí rád ujme. Jak řekl, tak udělal. Už byl skoro u střechy, když se stala hrozná věc. Pod jeho nohou praskla jedna příčka žebříku. Soused spadl dolů a zůstal v bezvědomí. Na hlavě měl krvavé zranění a levou nohu měl v nepřirozené poloze.

Tlak okolí byl neúnosný

Nepropadla jsem panice a hned volala záchranku. To už přibíhala sousedova žena, která vše viděla. Snažila se svému manželovi nějak pomoci. Sanitka přijela za deset minut. Soused byl stále v bezvědomí. Když přijel manžel, jeli jsme ho navštívit do nemocnice.

Bohužel se ukázalo, že pád bude mít trvalé následky a soused bude do smrti kulhat. Ačkoliv se k té akci nabídl dobrovolně, přesto nám to osudové zranění dávala jeho žena za vinu, hlavně kvůli tomu rozbitému žebříku.

Lidé v okolí se pak na nás dívali skrz prsty a my jsme zanedlouho raději chalupu prodali a koupili jinou. Sen o spokojeném stáří na oblíbeném místě tak vzal za své v jediné vteřině.

Dagmar M. (58), Praha