Měla to být lest, kterou jsem si chtěla potvrdit své podezření. Dnes už vím, že jsem nic takového neměla dělat. Bohužel mi to došlo příliš pozdě.

Sedím sama v prázdném bytě a v duchu. No, někdy i docela nahlas, si nadávám do hloupých hus. A to je ještě ta slušnější verze. Mám na sebe hroznou zlost. A zároveň cítím velkou hořkost, zklamání a pocit beznaděje. Jak jsem to všechno mohla dopustit. A bylo tak strašně důležité znát pravdu?

Celý život jsem ho hlídala

Mirka jsem poznala na střední škole a po maturitě jsme spolu začali chodit. Nemohla jsem tomu zpočátku vůbec věřit. Byl to hezký atraktivní kluk, za kterým se holky otáčely. Pořád se kolem něj točily, ale on si vybrat zrovna mě.

Takovou šedou myš, alespoň já jsem se za ní považovala. A snad právě proto jsem začala žárlit. Tehdy se to zdálo všem pochopitelné. Ale já s tím nehodlala přestat,

Kontrola na každém kroku

Když jsme se vzali a narodily se nám děti, moje žárlivost se ještě zhoršila. Často jsem musela zůstat doma s dětmi a manžel si mohl, podle mého názoru, dělat co chtěl. Jenže já ho hlídala. Pořád jsem hozpovídala, kde byl, s kým byl.

Musel se mi hlásit jak na vojně. Byl z toho sice dost otrávený, ale ty první roky se opravdu dost držel. Teprve později se moje žárlivé scény staly hlavním tématem našich hádek.

Děti odešly, já zestárla

Ani nevím jak, najednou se přehoupla padesátka. Děti už dospěly a odešly z domu. Mirek vypadal na svůj věk stále moc pěkně. Mladší, štíhlý, atraktivní. A já si připadala jako stará baba.

Nevím, jak se to stalo, ale tehdy jsem si vzala do hlavy, že musí mít nějakou milenku. Byl pořád tak dobře naladěný, plný energie a života A mě to hrozně vadilo. Připadala jsem si tak vedle něj ještě starší. Unavená z práce, s povadlým obličejem a rozteklou postavou.

Chtěla jsem ho vyzkoušet

A pak jsem dostala ten šílený nápad. „Já si tě panáčku, pěkně vyzkouším. Říkáš, že nevěrný nejsi, teď se uvidí.“ Měla jsem v práci jednu moc prima kolegyni. Byla o deset let mladší a velice atraktivní.

A právě jí jsem se rozhodla svému manželovi podstrčit jako návnadu. Eva kupodivu souhlasila, protože to brala jako dobrou zábavu. Vůbec jí nenapadlo, že já to myslím smrtelně vážně.

Bylo to zklamání

Zařídila jsem náhodné setkání Mirka a Evy a čekala na ten skutečný důkaz, jaký je můj manžel nevěrník. Eva se prý opravdu velmi snažila ho svést a flirtovat s ním. Na Mirka to ale nezabralo.

Navíc brzy prokoukl, že to není samo sebou a nakonec z Evy vymámil pravdu. Nevěra se nekonala a vše vzalo úplně jiný konec. Manžel mi oznámil, že už má toho mého podezřívání plné zuby. Bez nedůvěry už prý spolu žít dál nemůžeme. Odstěhoval se. Nikoho nemá, ale mě prý nechce vidět.

Co bude dál nevím

Eva mi zcela otevřeně řekla, že jsem chorobně žárlivá a že je to na léčbu. Jenže k čemu se mám léčit ze žárlivosti, když žárlit už není na koho. Na druhé straně doufám, že by se pak mohl manžel vrátit. Máme ještě naději na druhou šanci.

Nevím, co mám dělat a jsem hrozně nešťastná. K čemu mi byla pravda, když jsem přišla o manžela!

Jitka R. (56), České Budějovice