Měla změnu života na dosah ruky, ale přišla nakonec o všechno.
Měla jsem vždy ráda ve všem pořádek, v práci i ve vztazích. Tyto geny se bohužel nepřenesly na moji dceru Radku. Ta si svým přístupem neustále dělala nějaké problémy.
Mnoha lidem to přineslo zklamání, ona sama ale vždy spoléhala na to, že se věci „nějak“ vyřeší. Nelámala si zkrátka s problémy moc hlavu, i když na to doplácela.
Manžel s ní měl velkou trpělivost
Už během studia na gymnáziu měla Radka problémy s kázní, s docházkou i s učením. Marně jsem jí předkládala své někdejší školní úspěchy. Neslavně dopadaly i její první lásky. Stávalo se, že na rande prostě zapomněla nebo přišla pozdě.
Vysloužila si pověst nespolehlivé dívky nebo dokonce takové, která si dělá z kluků legraci. Občas se jí to pak docela dotklo, takže se mi vybrečela na rameni. Odmítala ale přiznat, že se jednalo o její chybu. Když jí bylo přes dvacet, bála jsem se, jestli si někoho stálého vůbec najde.
Kupodivu našla, ale můj budoucí zeť Ivan se musel obrnit velkou trpělivostí, aby chování Radky unesl. Měl moji dceru skutečně rád, takže jí procházely věci, kvůli kterým by se jiní muži dávno hádali. Narodila se jim dcerka. Často jsem ji pak hlídala.
Jak vnučka rostla a začala chodit do školky, stávalo se, že ji Radka zapomněla vyzvednout ze školky. Také třeba pozvala kamarádku na návštěvu a pak se divila, že přišla. Vždy se pak omlouvala a bylo vidět, že jí situace mrzí, ale ke zlepšení nikdy nedocházelo. Nebylo divu, když jednoho dne zeťovi došla trpělivost.
Vypadalo to na nadějný vztah
Ačkoliv jsem doufala, že s Radkou zůstane Ivan napořád – a dcera o tom byla skálopevně přesvědčená – našel si po letech jinou, spolehlivější partnerku. Tím, že Radka neustále přivolávala potíže, pak také argumentoval u rozvodového soudu.
Stalo se to v době, kdy už vnučka byla na střední škole, takže to nenesla tak dramaticky. Rozvodem se Radka příliš netrápila. Se stejnou lehkomyslností, s jakou proplouvala životem, nad tím mávla rukou. Sama ale zůstat nechtěla.
Jedna moje dávná známá měla syna ve věku mé dcery. Martin byl rozvedený a slušný muž. Nenápadně jsem se tedy snažila dát je dohromady. Nebylo to tak těžké, padli si do oka. Dceru jsem varovala, aby se soustředila na své chování a nového přítele si neodradila.
Nechtěla jsem, aby Martina odradila hned na začátku. Radka si vzala sice moje slova k srdci, ale netrvalo dlouho a první průšvih byl na světě. Nechala se pozvat do kina, ale přišla tam půl hodiny po začátku představení.
Martin tam na ni trpělivě čekal a šli nakonec na jiný film, jenže zřejmě už mu začalo svítat, že s Radkou to nebude zrovna procházka růžovým sadem.
Vzdala to pak bez omluvy
Všechno pak vyvrcholilo obdobím, kdy se Radce skutečně vlastní vinou přestalo dařit. Z práce dostala výpověď kvůli jedné závažné chybě. Martin se snažil najít mé dceři novou práci a opravdu se mu to přes jednoho známého podařilo.
Mohlo to být dokonce lépe finančně oceněné zaměstnání. K jeho získání chyběl Radce jediný krok: dostavit se včas k pohovoru. Martin jí na to několikrát upozorňoval, ale marně. Radka zaspala, a když to zjistila, usoudila, že už nemá smysl tam chodit.
Ani se neomluvila. Ztratila tak bohužel nejen možnost nové práce, ale také přízeň svého přítele, který už o ni po tomto trapasu neměl zájem. Našla si sice později novou práci, zůstala ale sama.
Když to s ní občas probírám, Radka vždy přizná své chyby, ale ví, že s nimi stejně nic neudělá.
Veronika M. (63), Praha
