Láska někdy zamíchá i těmi nejpevnějšími vztahy. Když jsem svému bratrovi přiznala, že miluji jeho nejlepšího kamaráda, myslela jsem, že ho ztratím. Ale život měl pro nás překvapení.
Vdala jsem se mladá, sotva mi bylo dvacet. Myslela jsem, že mě čeká pohádka. Jenže po třech letech jsme se rozvedli. Manžel si našel jinou, a já zůstala sama. Nechtěla jsem už nikoho a roky žila jen prací a rodinou.
Občas jsem si posteskla, že by bylo hezké mít někoho vedle sebe, ale bála jsem se další bolesti. Bratr Richard byl ten, kdo mě vždy podržel. Byl o tři roky starší a měl ke mně ochranitelský vztah.
Vídali jsme se často, jezdil za mnou na chalupu, opravoval mi auto, montoval poličky. Jeho kamarády jsem znala jen z vyprávění, nikdy je nevodil ke mně domů.
Nečekané setkání
Bylo mi čtyřicet, když mi bratr zavolal, že přijede i s kamarádem. „Neboj, potřebuje jen pomoct s autem, pak zas pojedeme,“ řekl mi.
Když přijeli, uviděla jsem muže v mém věku s naprosto uhrančivýma očima, ze kterých se mi na první pohled zatajil dech. Jmenoval se František, seděl tiše u stolu, pil kávu a usmíval se na mě takovým tím pohledem, co vás pohladí.
Ten den jsme si povídali jen krátce, ale stačilo to. Za týden mi napsal na internetu, že by mě rád pozval na procházku, a já souhlasila. Byla jsem nervózní, ale něco uvnitř mi říkalo, že to je správně, že právě on je moje spřízněná duše.
Bál se, že jednoho z nás ztratí
Chodili jsme spolu tři měsíce, než jsem to bratrovi řekla, a on ztuhl a díval se na mě s vykulenýma očima. „Ty a Franta?“ opakoval nechápavě.
„To nemyslíš vážně. Co když vám to nevyjde? Přijdu o vás oba. Ty jsi moje sestra a on můj nejlepší kamarád. Když se rozejdete, co pak?“ Milovala jsem Frantu každým dnem víc, a proto mě trápilo, že můj bratr s tím nesouhlasí.
Pak ale přišel osudný den, kdy se vše mělo změnit. Jednou mi František volal, že je v nemocnici, protože dostal ledvinový záchvat. Okamžitě jsem volala bratrovi. Neváhal ani vteřinu. Přijel pro mě a odvezl mě za ním do nemocnice.
Když viděl, jak ho držím za ruku a šeptám, že bude dobře, oči se mu zalily slzami. „Nechci přijít o vás dva,“ zašeptal mi. Podíval se na mě a já viděla, že to konečně pochopil.
Dnes už jsme spolu s Františkem pět let a z toho dva roky manželé. Bratr byl Františkovi za svědka a s rodinou u nás tráví víkendy, grilujeme a jezdíme na výlety.
Romana K., 61 let, Děčín
Takovej silnej příběh, koutěk málem ukápla! Vůbec se nedivim, že jste do sebe našli, když to mělo bejt. Důležitý je, že bráška to vzal dobře a všichni ste šťastní.