To, že si starší pánové vybírají jako nové partnerky mladší ženy, je obecně považováno za normální. U starších žen, které se zamilují do mladíka, se to bere jako něco divného. Možná právem.

Můj příběh se stal už před více než deseti lety, přesto jsem se z něho dodnes plně nevzpamatovala. Bylo mi tenkrát šestačtyřicet let a netrápily mě žádné problémy.

Manželství bylo sice nudné, ale klidné a nekonfliktní, zdraví mi sloužilo víc než dobře. Obě dcery už vylétly z „hnízda“, jedna žila v Praze s přítelem, druhá tam studovala. V práci jsem si vybudovala dobrou pozici a měla tam i kamarádky. Nic z toho mi ale nebylo dost dobré poté, co jsem se seznámila s Jakubem.

Pozval mě do kina

Jakub byl o více než polovinu mladší. Nastoupil do naší firmy na pozici internetového technika. Byl to velmi pohledný mladík, se světle hnědými kučeravými vlasy a pronikavým pohledem.

Zdálo se, že je stále v dobré náladě, na každého se usmíval a nepokrytě flirtovali se ženami mé věkové kategorie.

Zpočátku jsem to brala jen jako běžné společenské špičkování. Jenže jak týdny utíkaly, zdálo se, že je do mě Jakub opravdu zakoukaný. Byla jsem z toho celá v rozpacích. Jednoho dne se mě zeptal, jestli bych s ním nešla do kina na slavnostní premiéru. Původně měl jít s kamarádkou, ale ta onemocněla.

Jemně jsem Jakuba upozornila, že jsem vdaná žena a že je mi o hodně víc. Řekla jsem mu doslova, že bychom vypadali jako matka se synem.

Vzal to s humorem, ale naléhat nepřestal. Sama pořádně nevím, proč jsem tenkrát nakonec souhlasila. Vždyť jít do kina s kolegou z práce zase nebylo nic tak hrozného, i když se jednalo o tak mladého muže. Doma jsem to také otevřeně řekla a manžel nijak neprotestoval.

Romantika po letech

Když jsem na Jakuba čekala před kinem, připadala jsem si dost hloupě. Přišel a choval se naprosto skvěle. Byl zábavný a dával mi jasně najevo, že mě bere nejen jako známou z pracoviště, ale i jako ženu.

Rozhodně to nebyl žádný nesmělý zajíček, takže když mi v kině stiskl ruku, cítila jsem se nepatřičně a zaskočeně spíš já.

Nic víc si nedovolil, ale musela jsem si přiznat, že je mi to příjemné. Po kině jsme ještě zašli na dvojku vína a výsledkem nakonec bylo, že jsem se do Jakuba zamilovala.

Mohla jsem si tisíckrát v hlavě opakovat, že je to všechno nesmysl. Současně mi totiž vnitřní hlas říkal, že jsem vlastně už dlouhá léta nezažila nic romantického a že tohle je možná moje poslední šance.

Když se mě pak při loučení Jakub zeptal, jestli bych s ním ještě někam šla, řekla jsem, že ráda.

Vzdala jsem se všeho!

To, co následovalo, mělo sílu hurikánu. Během dalších pár dnů jsem svému citu k Jakubovi úplně propadla. Stala jsem se jeho milenkou. V práci se vedly všelijaké řeči, ale dávali jsme si s mým mladým přítelem pozor, abychom je moc nepotvrzovali. Láska se ale utajit nedá.

Bylo jen otázkou času, kdy nějaké podezření začne mít i manžel, protože jsem se úplně změnila. Nejprve jen žertoval o tom, že jsem si zřejmě našla mladšího milence. Pak se ale všechno náhodně prozradilo, když mě viděl, jak se s Jakubem vedu za ruku. Pro manžela to byl šok.

Následovalo ultimátum: buď vše okamžitě ukončím, nebo bude následovat rozvod. Jakub mě tehdy ujistil, že se o nás dva postará a že se k němu mohu přestěhovat. Můj život pak nabral rychlé obrátky.

Rozvedla jsem se a odešla jsem i z práce, protože bych nesnesla ty posměšné řeči a pohledy.

Prožila jsem s Jakubem rok, který byl všelijaký. Věkový rozdíl, jiné zájmy, jiné zvyklosti – to všechno se nakonec podepsalo na našem rozchodu.

Měla jsem pak problém najít si nové bydlení a zaplatit ho. Manžel se mnou po rozvodu přestal komunikovat a stejně se zachovaly i obě dcery. Ta starší mě dokonce ani nepozvala na svou svatbu. Dnes jsem sama, bez vidiny nějaké pěkné budoucnosti.

Je mi jasné, že jsem udělala životní chybu a nevím, jestli mi ten necelý rok po boku mladého přítele za to stál.

Lída N. (57), Liberec