Nespravedlnost mě dokázala opravdu naštvat a tak jsem chtěla zasáhnout.  

Dnešní doba přináší situace, které jsem já ve svém mládí nezažila. Na svá školní léta si vzpomínám jako na hezkou dobu, kdy jsme měli respekt z učitelů, a mezi dětmi nepanovala šikana. Na případu svého vnuka Tadeáše jsem se bohužel přesvědčila, že časy se změnily.

Nikdo se ho nezastal!

Tadeáš je syn mojí dcery Simony. Vždycky to byl hodný a inteligentní kluk. Nebyla jsem sama, kdo si všiml, jak se najednou začal měnit. Bylo mu deset let. Najednou byl zamlklejší než dříve. Do školy se mu nechtělo, ačkoliv se tam předtím těšil.

Dost dramaticky se zhoršil i jeho prospěch. Dcera a zeť se Tadeáše vyptávali, co se děje, ale moc toho z něho nedostali. Až postupně začalo vycházet najevo, že se ve třídě stal obětí šikany ze strany dvou spolužáků.

Nikdo se ho bohužel nezastal a šikana se rychle rozrůstala. Všechno se odehrávalo mimo dosah učitelů, hlavně o přestávkách. Vnuk se svěřoval jen pomalu, ale nakonec jsme si mohli udělat obraz toho, jak ve škole trpí. Zbývalo najít řešení.

Šla jsem i do ředitelny!

Do školy se vypravil zeť. Vrátil se dost rozzlobený. Vyšlo najevo, že ti dva Tadeášovi spolužáci mají vlivné rodiče, kteří školu částečně i sponzorují a že nikdo proti nim asi nepůjde.

Zatímco dcera se snažila zetě přemlouvat, aby se do toho tedy nemíchal, já jsem se rázně postavila proti. Navrhla jsem, že se toho problému ujmu sama. Simona mě mírnila, protože věděla, co dokážu, když se rozjedu.

Nebála se zbytečně – opravdu jsem udělala na škole skandál. Šla jsem dokonce i do ředitelny a pěkně natvrdo řekla, co si myslím. Ničeho jsem ale bohužel nedosáhla. Jediným řešením tak bylo nechat vnuka přemístit na jinou školu.

Zatím je tam druhým rokem a všechno se zdá být v pořádku. Povahově se ale stejně změnil a ty špatné zkušenosti s protekčními spolužáky mu asi už nikdo v životě z hlavy nevyžene.

Vladimíra S. (63), Praha