S Libuškou se známe od první třídy. Celý život spolu táhneme za jeden provaz. Bohužel nás obě dohnala zlá minulost.

Stála přede mnou velice rozčilená. Na očích ji bylo vidět, že dlouho plakala. V ruce svírala ten jeden hloupý kousek papíru. Jediný svědek mého dávného selhání. Doufala jsem, že se to nikdy nikdo nedozví. Měla jsem vědět, že lež má krátké nohy.

Podvedla jsem ji

„Můžeš mi to nějak vysvětlit?“ Libuška mi stále mávala tím papírem před očima. Nemusela jsem se ptát, co na něm je. Byl to důkaz toho, že jsem ji kdysi neskutečně zradila. Před třiceti lety jsem měla velice krátký, ale intenzivní poměr s jejím mužem.

Ona byla tehdy na studijním pobytu na půl roku v zahraničí. A s mým manželem jsme právě prožívali krizi. Otěhotněla jsem.

Chtěla jsem znát pravdu

Moje těhotenství sice zachránilo naše manželství, ale já byla zoufalá. Nevěděla jsem, čí můj Honzík, který se narodil, vlastně je. Manžela, nebo Libuščina manžela Lojzy? Trápilo mě to mnoho let.

Jinak se ale vše vrátilo zdánlivě do starých kolejí. S Lojzou jsme už zase byli jen kamarádi a naše tajemství pečlivě střežili. Naštěstí se zdálo, že syn je víc podobný mně a že tedy nikdo nemá důvod k podezření. Nikdo, až na Lojzu.

Požadoval testy DNA

Když bylo synovi dvanáct let, Lojza mi řekl, že si myslí, že je Honzík jeho. Nedal si to vymluvit a my šli na testy DNA. Byla to pravda. Mlčeli jsme sice dál, ale ten důkaz o tom, že je otcem mého syna, si Lojza ponechal. A já neměla ani tušení, co před svou smrtí udělal.

Nikdo se to nedozví

Kdysi po těch testech, jsme si slíbili, že se to nikdo, nikdy nedozví, Ani Honzík. Jenže, když Lojza onemocněl, sepsal závěť v níž pamatoval i na své nemanželské dítě. Teď, krátce po jeho smrti, to tak vyšlo najevo.

Honzík sice zdědil nějakých pár korun a pětinu chalupy, ale zároveň prožil velký šok. Já navždy přišla o nejlepší kamarádku, neodpustil mi ani manžel, ani syn. Proč si raději tu pravdu nevzal s sebou Lojza do hrobu.

Klára T.(59), Liberecko