Koupili jsme dům, který jeho majitelka proklela. Všechny jeho obyvatele stíhalo neštěstí. Pomohl až mocný rituál a ochranný kruh.

Ten dům se nachází v Sudetech. Na první pohled vypadá pěkně, má rozlehlou zahradu a malý sad.Je zasazen do malebné krajiny s překrásnou vyhlídkou na Doupovské hory. To stavení nás nadchlo na první pohled. Navíc to byla výhodná cena.

Plácli jsme si s mladou vdovou. Chápali jsme jí, že nechce díky tragédii, která jí potkala, v domě dále přebývat.Odstěhovala se s dětmi k mamince do údolí.

Když nám ale hned vzápětí starousedlíci vyprávěli o tom, jak podivně a tragicky umírají obyvatelé domu, říkala jsem si, že jsme se s koupí unáhlili. Manžel ale takovým věcem nevěřil.„Však počkejte,“ varovali místní.

„Ten před vámi se taky smál, a teď leží na krchově!“ Byla jsem z toho rozladěná a moje maminka ještě víc.

Ona těmto věcem přikládala velký důraz a od první chvíle se jí náš hezký dům něčím nelíbil.V noci nemohla spát, říkala, že se budila každých deset minut a srdce se jí chvělo hrůzou.

Přišlo první varování

Když se manžel sekl, říkal si, že to byla náhoda. Naštěstí to nebylo vážné.Jenže několik dní nato nám spadl do studny pes a zahynul, den nato spadlo na dceru vosí hnízdo, naštěstí se jí také nic moc nestalo.

Když mi ale v kuchyni zablikala žárovka a hned vzápětí se sám pohnul nůž na stole, začala jsem věřit, že na tom prokletí něco bude.S jablečným závinem a dobrou kávou jsem vyrazila za místní drbnou, která měla všechno pod kontrolou.

Tak jsem se dozvěděla, kdy to všechno začalo… Dům při odsunu Němců proklela jeho majitelka. Ta stará Němka poklekla před domem a proklela všechny, kdo se do něho nastěhují.Od té doby nikdo ve stavení nevydrží.

Mluvit o štěstí mohou ti, kteří utekli dříve, než někdo z nich tragicky zemřel. S manželem ale nebyla řeč. Opět, jak bylo jeho zvykem, se těmto babským povídačkám smál.A tak jsem zavolala mamince. Byla znalá různých čar a měla v této oblasti zkušené kamarádky.

Potkal samotnou smrt?

Bylo to na svatého Jiří, když se ty vědmy, čarodějky a bylinkářky v naší chalupě sešly.Manžela jsem vyhnala do hospody a děti odvezla k sestře do města.

A začaly jsme budovat z kamenů, které ty ženy pečlivě vybíraly a nad každým přeříkávaly nějakou modlitbu, kolem domu kruh. Každý kámen měl své místo.Poté mi daly pro všechny členy rodiny amulet, který samy vyrobily.

Manžel samozřejmě odmítl něco takového na krku nosit. Za dva dny však, když se vracel domů za šera z hospody, se mu zjevila na cestě podivná stařena.Když jí míjel, skočila mu po krku a začala ho škrtit. Sípavým hlasem opakovala:

„Vyhnali jste mě, ale já na tebe budu čekat všude!“ Měla neuvěřitelnou sílu, manžel musel vynaložit velké úsilí, aby se babě vytrhl.Ta se s chechtotem rozběhla do pole až zmizela v lese. Druhý den spadl na manžela v lese kus stromu.

Když se vrátil z nemocnice, nechal si konečně nasadit na krk amulet. Od té doby máme klid a v našem domku se už nic tragického nestalo.

Zuzana (53), Karlovarsko .