Ten řetízek s medailonkem Panny Marie babička nikdy nesundala z krku. Přála si být s ním i pohřbena. Jak se po jejím pohřbu dostal do šuplíku jejího nočního stolku?

K té podivné příhodě došlo před čtyřmi lety, když jsme celá rodina vyklízeli domek po babičce. Nevlastnila moc cenností, a tak jsme si rozdělili jen několik drobností na památku.

Bratr si vzal nějaké obrazy, sestra čajový servis a já jsem v nočním stolku objevila zlatý řetízek s medailonkem. Připomínal mi prázdniny a pochopitelně babičku.

Nikdy ho nesundala

Když jsem si ho však prohlédla pečlivěji, zůstala jsem stát celá zaražená. Okamžitě mi totiž došlo, že je to ten řetízek, který babička celý život nosila na krku. Nepamatuji se, že by ho někdy sundala.

Chodila s ním spát, dokonce se s ním i koupala. A měla ho i poslední dny svého života v nemocnici. Během našich návštěv ji stále zdobil a přála si s ním být i pochována.

Kde se tam vzal?

Jejímu přání jsme vyhověli, takže byla později pohřbena i se svým náhrdelníkem. Nechápala jsem proto, jak se mohl ocitnout v zásuvce nočního stolku. Já jsem nikdy v Boha nevěřila, navíc jsem si na řetízky ani moc nepotrpěla.

Jediný šperk, který jsem nosila, byl snubní prstýnek. Tento řetízek jsem si však ponechala ze sentimentu a jako vzpomínku na moji milovanou babičku.

Vzpomněla jsem si na babičku

Jednou večer jsem se cítila strašlivě unavená a vyčerpaná. Ani psychicky jsem na tom nebyla nejlépe, protože se na mě navalily problémy v práci. Tušila jsem blížící se chřipku.

Náladu jsem měla pod psa a cítila jsem se psychicky i fyzicky na dně. Tehdy jsem v myšlenkách zabloudila do minulosti ke klidné, vyrovnané a neustále se usmívající babičce, a k řetízku s medailonkem.

Dala jsem si ho na krk

Najednou jsem pocítila touhu vzít ho do ruky. Vyndala jsem ho z krabičky uložené na nočním stolku a chvíli jsem si s ním pohrávala v dlani. Najednou jsem se cítila o něco lépe, tak jsem si ho zapnula kolem krku a chvíli nato jsem i s ním usnula.

Jako znovuzrozená

Bylo to neuvěřitelné, ale ráno jsem se probudila jako znovuzrozená. To, co se zdálo večer neřešitelné, jsem s klidem zvládla. Říká se – ráno moudřejší večera… Tak jsem to tehdy cítila, ale s medailonkem po babičce jsem to ještě nespojovala.

Až později. Pokaždé, když jsem byla rozčílená nebo vystresovaná, vzala jsem si řetízek do ruky. Nikdy mě nezklamal. Neumím to vysvětlit, ale pokaždé mi přinesl obrovskou úlevu, klid a sílu.

Zbavuje strachu a dává sílu

A je to tak doteď. Cítím z něho teplo slunce a velkou zásobu energie. Zbavuje mě strachu a dodává mi sebedůvěru. Jsem přesvědčená o tom, že stejně působil i na moji babičku, a že proto ho nikdy nesundávala.

Jediné, co si neumím dodnes vysvětlit a je pro mě záhadou je to, jak se mohl tak najednou ocitnout v zásuvce babiččina nočního stolku…

Kateřina H. (46), České Budějovice