Zachránila jsem lidský život a dobré síly se mi odměnily.

Bylo mi tehdy už přes padesát a při ohlédnutí za svým životem jsem měla spíše smutné vzpomínky než ty veselé. Začalo to už v mládí, kdy jsem prožila velkou platonickou lásku, která bohužel neskončila vytouženým vztahem. Bolelo mě srdce, když si dotyčný muž vzal jinou.

Léta jsem pak měla dobrou práci, která ale skončila, když firma zkrachovala. Vdávala jsem se v sedmadvaceti, kdy už jsem tak trochu panikařila a vzala jsem si prvního muže, který o mě měl zájem. Bohužel měl zájem i o jiné ženy a alkohol. Měli jsme spolu syna a ten chtěl po rozvodu bydlet se svým otcem.

Myslela jsem si, že žertuje

Jednoho letního dne jsem se vracela z práce domů. Zkracovala jsem si cestu lesoparkem jako obvykle. Náhle jsem spatřila starší paní, vstávající z lavičky, jak se zapotácela a padla na zem. Bylo mi jasné, že má nějaký zdravotní problém.

Zareagovala jsem pohotově, běžela k ní a poskytla jí první pomoc. Zároveň jsem zavolala záchrannou službu.

Sanitka tam byla za pár minut. Dozvěděla jsem se, že jsem svým zásahem paní zachránila život. Poté, co záchranáři i s paní odjeli, posadila jsem se na lavičku, abych si z toho stresu chvíli odpočinula.

Náhle jsem za sebou spatřila jakýsi pohyb. Když jsem se otočila, uviděla jsem staršího pána s plnovousem. V první chvíli mě napadlo, že možná patřil k té paní, které se udělalo nevolno, ale pak jsem usoudila, že na to vypadá příliš neobvykle.

Připomínal spíše nějakou pohádkovou postavu. Trochu šibalsky se na mě usmíval. Řekl mi, že jsem udělala moc dobrý skutek a že si zasloužím odměnu. Vybídl mě, ať vyslovím tři přání. Myslela jsem si, že žertuje. Jako by mi četl myšlenky, ujistil mě, že se nejedná o žádnou legraci.

Řekla jsem tedy, co bych si přála. Stále ještě jsem to nebrala vážně a v duchu jsem měla dojem, že jde asi o blázna. Náhle se ale stalo něco nevysvětlitelného. Dědeček slíbil, že se mi vše splní  a vzápětí zmizel, jako by tam nikdy nestál! Nechtěla jsem věřit svým očím.

Netrvalo to dlouho

Domnívala jsem se, že ta příhoda byl pouhý následek traumatické situace. Ta tři přání, která jsem vyslovila, zněla: potkat hodného muže, smířit se se synem a najít novou práci.

Netoužila jsem po žádném závratném bohatství ani po nějakých zázracích. Stačilo by mi dokonce splnění i jen jednoho z těch přání. Ona se ale začala postupně plnit všechna tři.

Nejprve jsem našla na internetu zajímavý inzerát s pracovní nabídkou. Poslala jsem mailem svůj životopis. Moc jsem nedoufala, že se mi z té firmy ozvou, ale odpověď jsem dostala hned druhý den.

A nebyla to jediná radost, která mě v téhle souvislosti potkala. Ředitelem firmy byl totiž můj bývalý spolužák ze základní školy.Než jsem se vydala do firmy na pohovor, čekalo mě další překvapení.

Ozval se mi syn, po velmi dlouhé době. Mluvil velmi smířlivě a dokonce se po telefonu se mnou shodl v tom, že jeho otec se nechoval správně. Cítila jsem spíš radost než nějaké zadostiučinění. Domluvili jsme si setkání někde na neutrální půdě.

Měli jsme na co vzpomínat

Další den jsem šla do té případné nové práce. Srdce mi poskočilo radostí, když jsem se dozvěděla, že mě berou. Marek, onen můj bývalý spolužák – a nyní ředitel –  o mém příchodu věděl a vyžádal si se mnou hovor.

O práci jsme se moc nebavili, zato jsme oživili spoustu vzpomínek na školní léta.

Asi už jste uhodli, že nezůstalo jen u toho jednoho povídání. Během měsíce od té příhody v lesoparku se mi tak skutečně naprosto změnil život a všechna tři přání se splnila v té nejlepší podobě.

Dodnes, když procházím tím místem, kde jsem potkala kouzelného dědečka, tak mu v duchu tiše poděkuji.

Anna L., (59), Brno