Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama.

Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada mi spadla dolů závistí.

Už čtyři roky jsem byla v důchodu, stejně jako ona, a pořád jsem zoufale hledala brigády. Škudlila jsem každou korunu, protože z té almužny, které se říká důchod, jsem tak tak vyžila. A Jarka mě inspirovala.

Okamžitě jsem začala obíhat supermarkety v okolí, zda bych také nemohla u nich doplňovat zboží. A měla jsem úspěch. Chtěli mě. Přesně ve třiadvacet hodin, kdy začínala moje první noční směna, jsem vcházela do obchodu.

„Tak takhle tedy ne!“ vystartovala na mě odbarvená blondýna. „Sem budeš chodit včas!“ Mohla být ve věku mé dcery a rovnou mi tykala. Drzá ženská!

Moje záda

„Směna začíná v jedenáct, takže sem musíš chodit alespoň o čtvrt hodiny dřív, aby ses připravila!“ pokračovala. Ukázala mi na paletu se sklenicemi okurek. Naskládat desítky sklenic do regálů nebyla legrace. Po hodině jsem se protáhla a vyrazila na toaletu.

Hrozně mě bolela záda. Cestou jsem zaslechla něco o lazarovi a výbuchy smíchu. To mě pomlouvaly mé mladší kolegyně. Další směnu jsem vzdala, neměla jsem zapotřebí dělat v příšerném kolektivu a ještě si u toho ničit zdraví.

Šikovné ruce

Zase jsem seděla v parku a přemýšlela, kde bych si vydělala nějakou korunu. Na vedlejší lavičku usedla žena středního věku a začala telefonovat. „Potřebuju další šikovné ruce, nebo ty dekorace nestihnu!“ povídá.

Vzpomněla jsem si na můj kurz aranžování, byl to můj koníček v mládí. „Nezkusila byste to se mnou?“ zeptala jsem se, když dotelefonovala. Popovídaly jsme si a ona mi řekla, že to se mnou zkusí, že mám k ní do květinářství přijít druhý den. Tak jsem získala brigádu, která mě nejen baví, ale navíc si i slušně vydělám.

Růžena (67), Děčín