Šokující příhody měly své vysvětlení, ze kterého rovněž běhal mráz po zádech.

Stalo se mi to před mnoha lety, kdy jsem nějaký čas žila sama po rozchodu se svým tehdejším přítelem. Bydlela jsem v pronajaté garsonce a z toho rozchodu jsem se trochu vzpamatovávala. Často jsem mívala záchvaty smutku a pak se mi opravdu hodně těžko usínalo. Jednoho večera ale k důvodům nespavosti přibyl další.

Myslela jsem, že je to zloděj

Šla jsem tehdy spát dříve, protože mě čekal náročný pracovní den. Když jsem zhasla a pokoušela se usnout, nedařilo se mi to. Převalovala jsem se v posteli ze strany na stranu a byla jsem nervózní z toho, že budu na zítřek nevyspalá. Asi po hodině se mi už naštěstí začaly klížit oči.

Ve chvíli, kdy jsem upadala do spánku, stalo se něco hrozného a nevysvětlitelného. Zřetelně jsem cítila, jak ze mě nějaká síla stahuje peřinu. Okamžitě jsem byla zase úplně vzhůru a roztřásla jsem se strachy.

V první chvíli jsem si myslela, že se do mého bytu vloupal nějaký zloděj nebo násilník. Chvíli jsem se skoro neodvažovala pohnout.

Pak jsem se trochu uklidnila, ale vzápětí šok pokračoval. To už se peřina ocitla úplně na zemi. Vykřikla jsem a rozsvítila stolní lampičku. Čekala jsem, že uvidím něco strašného, ale všechno se zdálo být v pořádku. Nebyl tu nikdo jiný kromě mě.

Nedokázala jsem si rozumově objasnit, jaká síla mohla z mého těla stáhnout peřinu až na zem. Výsledkem každopádně bylo, že jsem celá vyčerpaná usnula až někdy pozdě k ránu.

Stále se to opakovalo

Se svým zážitkem bych se bývala ráda někomu svěřila, ale obávala jsem se, že se mi lidé spíš vysmějí. Průběžně jsem o tom celý den přemýšlela.

Když přišel večer a já se – tentokrát opravdu hodně unavená – chystala ke spánku, měla jsem strach z nadcházející noci.

Ponechala jsem tedy lampičku zapnutou a doufala, že usnu i při světle. Tentokrát byl můj zážitek ještě horší. Na vlastní oči jsem sledovala, jak se peřina stále rychleji posunuje na druhý konec postele. A k tomu všemu jsem pocítila podivný ledový závan na obličeji.

Opět jsem probděla skoro celou noc, naštěstí pak byl víkend, takže jsem spala přes den. Po několik následujících večerů se situace pravidelně opakovala. To už jsem se bála a děsila trochu méně, protože jsem se necítila v nebezpečí.

Brala jsem to tak, že jsem se stala obětí ošklivých vtípků a provokací nějakého ducha. Jako by mi ta neznámá síla četla myšlenky, zanedlouho přišly další způsoby strašení.

Ozvěna dávné tragédie?

Byla jsem občas zvyklá pouštět si před spaním na uklidnění nějakou hudbu. Teď jsem to vlastně potřebovala ještě víc než předtím. Měla jsem ještě starý přehrávač na CD disky a v něm jsem nejčastěji spouštěla relaxační muziku.

Jednoho večera skladba náhle zmlkla a místo ní se ozvala nějaká divoká hudba, jakou jsem doma ani nikdy neměla. Opět jsem si to nedokázala vysvětlit. Zkusila jsem disk vyndat a znovu pustit a situace se opakovala, ale u úplně jiné skladby.

Poté, co jsem zase pocítila onen ledový závan, došlo mi, že mě tajemný duch straší jiným způsobem. Hudbu jsem si tedy pouštět přestala, avšak vystřídalo ji tajemné praskání parket. Strašení se odehrávalo ještě asi měsíc a nakonec mě už tak ani neděsilo.

Přesto jsem se rozhodla změnit podnájem. Když jsem pak naznačila majitelce bytu, co se mi stalo, znovu následovalo zděšení. Řekla mi, že kdysi dávno před lety tam bydlela osamělá matka s malým synkem, který se stal obětí tragické nehody.

Dodnes si myslím, že to byl právě duch toho zesnulého chlapce, který si možná chtěl jen hrát. Na posmrtný život jsem předtím moc nevěřila, ale dnes už si nejsem tak úplně jistá.

Anna S., (58), Třinec