Před mnoha lety došlo u nás v lese k velké tragédii. Neznámý útočník přepadl u lesní studánky jedno mladé děvče. Rok co rok se nám toto neštěstí připomene.

Barborku jsem znala odmalička. Byla ho moc milá a roztomilá holčička, která chodila k nám na zahradu a potají tam utrhávala maliny a rybíz. Nám s manželem to ale nevadilo.

Vlastní vnoučata jsme neměli, a tak jsme byli rádi, když nám dělala společnost a zpestřila naše všední dny. Já jsem s Barborkou hrála karty a manžel ji občas brával do lesa na houby.

V lesích byla jako doma

Okolní lesy a lesní pěšinky znala i poslepu. Často si tam chodila hrát k lesní studánce nebo tam brávala na výlety sousedovic psa Rona. Barborku jsme měli s manželem moc rádi, proto nás její nečekaná brutální smrt zasáhla zrovna tak jako její rodiče.

K té tragické události došlo před necelými dvaceti lety. Na den, kdy se to stalo, však nikdo z okolí nezapomene. Každý rok se nám ta tragédie připomene…

Odešla do noci

Barborce bylo tehdy sedmnáct let. Celý život měla před sebou. V naší vesnici se ten den konala obrovská veselka. Majitel zdejší vyhlášené hospody slavil šedesáté narozeniny a na svou oslavu pozval všechny obyvatele vesničky.

Každý, kdo hostinskému přinesl nějaký dárek, stačila jen pouhá drobnost, pak mohl celý večer pít gratis. A tak měla většina lidí brzy několik panáků v obou nohách. Na veselce nechyběla ani Barborka. Zdržela se tam ale jen chvíli.

Asi po hodině se s námi rozloučila a řekla, že půjde domů. To bylo naposledy, co jsme ji viděli živou.

Vrah se nenašel

Druhý den se naše vesnice zahalila do velkého smutku. O Barborčině smrti jsme se dozvěděli od našeho hajného. Ráno, když byl na obchůzce, našel dívčino nehybné tělo u lesní studánky.

Šaty měla rozervané, po těle měla plno řezných ran a šrámů a lebku měla roztříštěnou velkým kamenem.

Podle patologa muselo trvat několik desítek minut, než zemřela. Brutálního útočníka, který ji zabil, nikdy nechytili.

Rudý pramen

Smrt dívky všechny zasáhla. Na pohřeb se sešli snad všichni obyvatelé vesnice. Uplynul rok a my s manželem jsme se vydali ke studánce, abychom na to místo položili květiny. Když jsme tam přišli, oněměli jsme úžasem.

Voda ve studánce byla zbarvena do krvavě rudé. Mysleli jsme si, že to je jen náhoda, že tam třeba bylo nějaké zraněné zvíře. Následující rok však byla voda opět rudá. A ten další a další také…

Ilona P. (74), Morava