Nebýt nepříjemné sousedky, žili bychom si docela dobře. Dělala nám takové naschvály, že jsem na ni jednou musela zavolat policii. Pak se ale něco změnilo a já vše pochopila.

Jakmile vylétly děti z hnízda, s manželem jsme si splnili velký sen. Prodali jsme byt v Praze a koupili si menší domeček na maloměstě, kde nám nic nechybělo.

Vlastně bychom žili svůj sen, nebýt nepřející a otravné sousedky Evy, která nám od první chvíle dělala naschvály. Měla problém naprosto se vším.

Vadily jí květiny, které jsem zasadila, to, že večer sedíme na zahradě a popíjíme, že jsme hluční, že jí občas spadne naše jablko na zahradu. Zkrátka ta nepříjemná ženská byla jako „osina v zadku“.

Protože jsem ale byla šťastná, snažila jsem se její intervence přecházet v klidu a pokud možno s úsměvem. To mi ale bohužel dlouho nevydrželo.

Sblížila nás stejně stará vnoučátka

Situace se s dalšími roky vyostřila a ona nám začala dělat naschvály, které už naše soužití opravdu znepříjemňovaly. Dokonce jsem jednu situaci musela nahlásit i na policii, protože došlo k poškození našeho majetku.

Nechápala jsem, co jí tak vadí, což jsem se ale měla velmi brzy dozvědět. Byly jsme s Evou ve stejném věku, ale já viděla, že je nešťastná. Pak se ale něco změnilo.

Ve stejném roce se nám narodila vnoučátka, a my tak obě přes zahradu viděly, jak dělají první krůčky a v létě se cákají v bazénku. Najednou jsme se na sebe dokázaly usmát a pozdravit se, a všechny trable byly pryč a zapomenuty.

Nakonec mě Eva pozvala k sobě na sklenku vínka. Po jedné sklence následovala druhá, a když jsme dopily lahev, tak jsme si všechny ty lapálie odpustily.

Dnes se na sebe můžeme spolehnout

Eva mi přiznala, že v domě zůstala sama po velmi nepříjemném rozvodu a to se na ní psychicky podepsalo. Sama o sobě řekla, že byla „zapšklá“ a jednoduše nám záviděla, jak nám to s manželem klape, a nemohla se na to dívat.

Teď má ale vnoučka, který je pro ni záplatou na bolavé srdce, a navíc chodí na terapie, takže už se přes všechno špatné přenesla.

Je až neuvěřitelné, že si teď skvěle rozumíme, a dokonce z nás jsou velmi dobré kamarádky a sousedky, které se na sebe mohou spolehnout, když jedna nebo druhá něco potřebuje. I díky Evě jsem pochopila, že si každý tu svou druhou šanci zaslouží.

Jana Č., 51 let, Vyškov