Můj bratr prožíval právě největší štěstí ve svém životě. Jen několik dní mu scházelo do svatby. Nikdy ale nemáte nic jistého. Smrt číhala za jeho zády.
Tehdy jsem s kartami začínala. „Nakazila“ jsem se od kolegyně z práce, která přinesla cikánské vykládací karty. Ten den jsme zapomněly na pracovní morálku, seběhly jsme se celá pracovní partička u jednoho stolu, a Madla si hrála na velkou věštkyni.
Moc jsme se u těch věšteb nasmály. A nebraly je vážně. Nicméně jsem se do toho pustila i já. Koupila jsem si taky nějaké vykládací karty, a celé večery trávila s nimi v ruce. Nezapomněla jsem si k tomu samozřejmě pustit magickou hudbu a zapálit svíčku.
Zpráva o mých věšteckých aktivitách se roznesla rychle po známých, a tak nebylo divu, že se na mě sesypaly kamarádky i příbuzní. Scházely jsme se v oblíbené kavárně, tam rozhodily karty, a já se pokoušela nastínit vývoj událostí, které je zajímaly. Většinou to byly stojaté vody bez výrazných změn.
Bratrova výzva
S nejistotou ve své jasnozřivé schopnosti jsem věštila dál. A tak jednou došlo z legrace na mého bratra. „Když už jsi taková vědma, tak to zkus také na mě!“ smál se.
„Určitě to bude jen samé dobré, vždyť se budu ženit!“ Tvářil se spokojeně, radoval se ze života a těšil se na svatbu, do které scházelo několik dní. Vše se zdálo být ideální. Zamíchal si karty a sejmul…
Nevěřila jsem
První karta byla jeho osobní, znamenala jeho samotného. A hned vedle něho ta s kosou! „Zkus tyhle!“ smál se tomu bratr, a postavil na stůl přede mě mariášky.
„Ty vykládací mě asi nemají v lásce, s mariáškama si ale rozumím!“ Jenže i tady samé žaludy a jejich eso jako král. Ale jaké? Chlupaté zvíře na něm se zdálo odpornější než běžně. Oči se mu žlutě leskly a zdály se živé.
Mráz běhal po zádech a sevřel se mi žaludek. „Já tam tu svatbu nevidím,“ vypravila jsem ze sebe. Bratr odvětil, že neexistuje nic, co by toto rozhodnutí změnilo. Podala jsem mu tedy karty a řekla, ať je zamíchá znovu, a soustředí se pouze na svatbu.
Sotva se však Jirka balíčku dotkl, vyletěla obloukem jedna z karet. Taková je vždy nejdůležitější. Skočila jsem po ní. Obrátila ji a… chlupatý tu byl znovu! Vytáhla jsem kyvadlo a pokusila se na bratra napojit. Podařilo se to rychle. Slzy se mi nahrnuly do očí.
Už jsem neřekla slovo. „Ty jsi tedy fakt dobrá věštkyně!“ řekl Jirka pobaveně a se smíchem odcházel. Za dva dny havaroval na motorce. V zatáčce poblíž našeho domova ho smetla dodávka. Jirka byl na místě mrtvý.
Karla (68), Opava
Achjo, to je vážně smutný. Jsem vždycky skeptická k věštění, ale tohle mě dostalo. Myslím, že všechny máme rády nějakou tu tajemnou věc v našem životě.
No to je teda síla! Někdy bych radši nevěděla, co mě čeká. Úplně mě mrazí, když takové věci čtu…