Někdy člověk nevidí, co má před sebou. Musí zasáhnout tajemné síly.

Ve svých sedmačtyřiceti letech jsem se ocitla v situaci, se kterou jsem si nevěděla rady. V manželství jsem už delší dobu nebyla šťastná, a tak jsem si našla mladšího přítele.

Měla jsem v plánu se s Kamilem, mým mužem, rozvést a Luboše si později vzít. Nebyla jsem si ale jistá, jak to všechno dopadne a jak to přijme. Na doporučení jedné kolegyně jsem se proto rozhodla navštívit kartářku, aby mi pomohla nahlédnout do budoucnosti.

Dala mi dobrou radu

Kartářce jsem záměrně neprozradila žádné podrobnosti, nechtěla jsem ovlivnit její výklad. To, co mi řekla, mě ale zaskočilo – nebylo to vůbec to, co jsem doufala, že uslyším. Její slova mě dokonce trochu urazila.

Tvrdila, že jeden muž v mém životě mě jen využívá, zatímco můj manžel mě stále miluje, jen to neumí dát najevo. Překonala jsem prvotní rozladění a svěřila jí pravdu o svých vztazích. Přesto si kartářka stála za svým.

Doporučila mi, abych Luboše přestala tolik hýčkat. Ve skutečnosti jsem totiž všechny naše tajné víkendy, hotelové pobyty i večeře platila já.

Luboš totiž neměl příliš vysoký příjem, zatímco já byla manželkou úspěšného podnikatele. Nikdy jsem se na to takhle nedívala. Kartářka mě přiměla, abych si Luboše trochu „vyzkoušela“.

Začal ze všeho couvat

Na další schůzce jsem Lubošovi oznámila, že si už nemohu dovolit větší výdaje. Otevřeně jsme si promluvili o tom, co nás čeká, a naznačila jsem mu, že po rozvodu mě možná manžel vydědí. Doufala jsem, že ho to neodradí.

Jenže Luboš vypadal zaskočeně. Po dalších dvou setkáních navrhl, že bychom si měli dát pauzu. Zabolelo mě to, ale ne tolik – díky kartám jsem to už trochu čekala.

Za kartářkou jsem se pak vydala znovu, abych jí poděkovala. Pomohla mi vyhnout se velkému zklamání, na které jsem se díky ní mohla připravit. Můžu dnes říct, že karty opravdu mluví pravdu.

Stanislava B. (52), Praha