Z Afriky si s sebou odvážná cestovatelka přivezla nežádoucí a děsivý „suvenýr“.
Znala jsem Beátu dlouho a věděla jsem, že má dobrodružnou povahu. Když po rozvodu zůstala sama, hodně cestovala po světě. Zvala mě vždycky, abych jela s ní, ale mně se do exotických zemí nechtělo.
Dávala jsem přednost pravidelné relaxaci s manželem u moře v Chorvatsku nebo v Itálii. Věděla jsem, že Beáta má pro strach uděláno, nebála se jezdit sama. Proto mě po návratu z jedné africké země vyděsilo, když za mnou přišla a já viděla, jak vypadá.
Během obřadu omdlela!
Beáta se mi svěřila, že má problém. Vyprávěla mi, že během své cesty se seznámila s místními vesničany a ti jí zavedli k nějakému šamanovi.
Myslela si, že jde jen o nějaké divadélko pro turisty, ale starý muž působil přesvědčivě a na první pohled budil respekt a obavy. Dovolil Beátě, aby se ještě s dalšími Evropany zúčastnila jako divák tajemného rituálu.
Za pomocí tance, rytmického bubnování a zpěvu přivolávali vesničané tajemného démona z dávných časů. Kamarádka by si to bývala nejraději nafotila, ale to nesměla.
Démon se prý nezhmotnil, ale postupně vstupoval do jednotlivých účastníků obřadu, kteří se podle toho chovali jako posedlí. Potom se něco nejspíš pokazilo.
Vesničan, ve kterém se právě přivolaný démon nacházel, se podíval Beátě do očí a ona cítila, jak jí celým tělem projel oheň. V tu chvíli omdlela. Z bezvědomí se probrala až po obřadu. Připisovala svůj kolaps své únavě a té tajemné atmosféře.
Africký průvodce jí pak ale při odjezdu varoval, aby si dávala pozor, protože onen démon se během obřadu zaměřil právě na ní.
Věřila jsem, že si nevymýšlí
Beáta brala slova Afričana trochu na lehkou váhu a postupně, pod silou dalších zážitků z cestování na ně zapomněla. Od té doby, co se vrátila, mívá ale hrozné stavy, kdy se jí zatmí před očima a přestane se ovládat.
Zmocňují se jí záchvaty zuřivosti, před očima vidí děsivou tvář. Během toho záchvatu rozbíjí věci. Trvá to vždy jen chvíli, ale nemůže proti tomu nic dělat. Stalo se jí to už čtyřikrát a bojí se dalšího opakování.
Viděla jsem na Beátě, že je opravdu bledá a unavená. Věřila jsem jí každé slovo, znala jsem kamarádku dost dlouho na to, abych věděla, že si nevymýšlí. Nevěděla jsem ale, co bych jí mohla poradit.
Poslat jí za psychologem nebo psychiatrem by znamenalo, že jí nevěřím – a ti by Beátě stejně nepomohli. A nikoho, kdo by se zabýval věcmi mezi nebem a zemí, jsem neznala. Slíbila jsem ale Beátě, že se na mě může kdykoliv obrátit, pokud se bude cítit špatně. Nic víc jsem pro kamarádku udělat nemohla.
Viděla jsem to na vlastní oči!
Během dalších několika týdnů dál Beátu pronásledoval démon a vypadalo to, že ona začne opravdu propadat šílenství. Největší zděšení jsem zažila, když dostala záchvat během mé návštěvy u ní.
Najednou se úplně změnila, oči se jí podlily krví, mluvila na mě neznámým jazykem a chovala se agresívně. Smetla rukou všechno, co bylo na stole. Já jsem vykřikla a dala jsem se na ústup.
Ve chvíli, kdy jsem vycházela z místnosti, záchvat skončil a třesoucí se Beáta se pomalu začala vracet do normálního stavu. Od té doby jsem se za ní bála chodit.
Později mi kamarádka zavolala, že jí jeden známý poradil, aby se vrátila na to místo v Africe, kde obřad vzývání démona proběhl. Rozhodla se ho uposlechnout. Zavolala mi těsně před odjezdem. Bála jsem se o ni, ale nakonec všechno dopadlo dobře.
Za pomoci starého šamana se podařilo novým obřadem démona z Beáty vyhnat. Pak ještě nějaký čas trvalo, než se ze všeho psychicky vzpamatovala. Dnes už je zase úplně v pořádku a chystá se do další africké země. Snad si dá tentokrát pozor a na svoji zvědavost znovu nedoplatí!
Helena N., (53), Praha
