Porušila jsem svou zásadu, že peníze a přátelství se nemají míchat dohromady, a pořádně jsem na to doplatila. To když si ze mě kamrádka udělala banku.
Pořádek dělá přátele. Tímto heslem jsem se po celý svůj život řídila, a tak jsem si vždy v určitých směrech udržovala s mými přáteli odstup.
Když jsem například ve svých pětadvaceti zakládala vlastní byznys, menší květinářství, hned několik příbuzných i přátel chtělo pracovat se mnou. Jenže já jsem byla nekompromisní a obchod rozjela úplně sama. A nelituji toho.
Svých zásad jsem se vždy držela
Jsem totiž přesvědčena, že v mnoha případech to nedopadá dobře a pak se kvůli tomu zbytečně lidé rozhádají, protože mají jiné vize a představy, a akorát se rozpadne byznys i přátelství. Tím samým jsem se řídila i s penězi, které kolikrát také nadělají mnoho škody.
Proto jsem si půjčila raději z banky než od přátel nebo rodiny a vše si řádně brzy splatila. Jenže jednoho dne jsem toto své pravidlo porušila a pekelně se mi to vrátilo. Dobrá kamarádka Jana si totiž zrovna procházela nepříjemným rozvodem.
Peníze létaly vzduchem za hlouposti
Z jejího manžela se totiž vyklubal hochštapler a i Jana měla občas své dny, kdy se s ní nedalo po dobrém vyjít.
Má kamarádka byla zkrátka velmi komplikovaná osobnost, ale měla jsem ji moc ráda a kolikrát jsme například hádky o politice nebo vztazích přešly v pohodě.
Jenže pak přišla s prosbou, zda bych jí nepůjčila tři sta tisíc, aby vyplatila manžela a měla konečně klid. Nejdřív jsem byla přesvědčena, že to neudělám, ale nakonec mi srdce nedalo a peníze jsem jí půjčila. To jsem ale netušila, že je rozhází za úplné „blbosti“.
Prý si po letech chtěla udělat radost
Jana si z mých peněz nakoupila nové hadříky, a dokonce i obrovskou televizi. Když jsem se to dozvěděla, krve by se ve mně nedořezal.
Nejdřív jsem se jí v klidu ptala, proč to udělala, že není v dobré finanční situaci a v práci nebere zrovna velké peníze, a dostalo se mi jen odpovědi, že po těch letech trápení najednou měla pocit, že si musí udělat radost sama pro sebe, aby to všechno trápení dál zvládala.
Jenže radost si dělala za mé peníze.
Kdyby je využila na vyplacení manžela, mohla mi to pomalu splácet, ale takhle jsem jí drsně oznámila, že chci peníze zpět do půl roku a přes to nejede vlak.
Musela jsem kontaktovat policii
Jak jsem jí dala toto ultimátum, začala na mě řvát, že já si žiji krásný a pohodový život a nevím, jaké to je se trápit. Přitom moc dobře věděla, jak jsem si vše vydřela a i si uspěchaným životem ve stresu způsobila zdravotní problémy. Jenže to ji nezajímalo a utnula se mnou kontakt.
Neodpovídala na zprávy ani telefonáty a žádné peníze jsem po několika upomínkách během tří měsíců neviděla, ani malou splátku, a tak jsem byla bohužel nucena kontaktovat policii. Sice to trvalo další rok, ale peníze jsem nakonec na účet dostala. Nechci ani vědět, kde je sehnala, ale kamarádky už z nás asi nikdy nebudou.
Marie Š., 51 let, Chrudim