Ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že když si konečně najdu kamarádku, bude to právě ona, kdo mě dostane na kolena. A přece se tak stalo a vlastně jí to nedalo ani moc práce.
Měla jsem velmi agresivního otce, který nakonec mámu opustil. Bohužel, některé vzorce chování jsem od něj pochytila. Byla jsem věčně nespokojená, což se odráželo i na mém psychickém stavu.
Poté, co jsem si uvědomila, že takto nemůžu žít dál, začala jsem navštěvovat psycholožku, a situace se zlepšila.
Po terapiích jsem našla lásku
Vlastně jediný člověk, se kterým jsem i předtím vycházela, byla má nejlepší kamarádka Anna. Později jsem se ale dozvěděla, že jsem si jen hřála hada na prsou. Po svých terapiích jsem si dokonce našla přítele, což byl v mém životě velký posun.
Ze začátku to sice nebylo jednoduché, ale nakonec jsme překonali všechny nesnáze, a dokonce jsme spolu chtěli žít. Jenže pak se můj život najednou začal hroutit. O svém úmyslu sestěhovat se se svou láskou jsem řekla Anně a ta zůstala v šoku.
Až později jsem si uvědomila, že mi záviděla, že už nejsem tak zoufalá, a mé štěstí chtěla zničit.
Vyvolala ve mně pocit méněcennosti
Na každé naší schůzce mi začala vtloukat do hlavy myšlenky jako: „A to se nebojíš, že tě jednou podvede?“ Anebo: „A myslíš, že jsi pro něj dost dobrá?
Víš, že míváš občas problémy.“ Víte, pro člověka, který na tom není psychicky zrovna nejlépe, je každá taková narážka jak kudla do zad.
Začala jsem mít opravdu pochybnosti, což se odrazilo i na vztahu s mým partnerem. Upadla jsem do depresí a v podstatě ho od sebe odehnala jen proto, že jsem měla strach, že nám to nevyjde.
Dnes už věřím, že vše má svůj důvod
Trvalo mi téměř rok, než jsem si uvědomila, že se musím dát dohromady a opět začít chodit k psycholožce. Tam jsme přišly na to, že to nebyla vůbec moje chyba, ale vina mé nepřející kamarádky.
Partnera jsem bohužel zpět nezískala, ale dnes si říkám, že to je asi dobře a věci se dějí tak, jak mají. O pět let později jsem totiž poznala tu pravou lásku, mého nynějšího manžela Lumíra, pro kterého jsem dokonalá taková, jaká jsem.
Eva A., 55 let, Klatovy