Některé události nemůžeme ovlivnit. Pak se ale stejně chováme tak, jako by to bývalo šlo!

Osud to někdy sestrojí tak, že z dobrého úmyslu se stane tragédie. Moje kamarádka Eva si vyčítá něco, co přímo nezavinila, ale nepřímo se na tom podílela.

Chtěla jí udělat radost!

Eva na tom nikdy nebyla moc dobře finančně. Přesto se jí po rozvodu podařilo vychovat syna i dceru tak, že si našli své místo v životě. Syn se vyučil a vydělával si jako řemeslník. Dcera Aneta na tom byla hůř, tak trochu kopírovala život své matky.

Vdala se, přivedla na svět dítě a zanedlouho se s partnerem rozvedla, protože s ním nebylo k vydržení. Ten jí pak ani neposílal peníze na dítě a Aneta se protloukala, jak se dalo. Eva se své dceři snažila pomáhat, ale moc prostředků na to také neměla.

Schovávala si ale nějaké peníze stranou a jednoho dne Anetu překvapila tím, že jí zaplatila dovolenou na Slovensku. Zařídila jí dokonce odvoz, protože tam jel pracovně jeden její známý. Raději by sice Anetu s vnukem poslala k moři, ale to přesahovalo její možnosti.

Pokaždé začne plakat

Anetě se moc nechtělo, ale odjela, protože si vážila dárku od mámy. Po cestě autem ale došlo k tragické nehodě. Vůz vyletěl ze silnice. Řidič přežil s těžkými zraněními. Dítěti se jako zázrakem nic nestalo. Aneta byla ale na místě mrtvá.

Když se to Eva dozvěděla, zhroutila se. Skončila nejprve v léčebně a potom dlouho brala prášky na uklidnění. Já i její syn jsme se snažili přesvědčit ji, že Anetina smrt není její vinou. Nešlo to, stále to brala tak, že poslala svoji dceru vstříc krutému konci.

To, co jí dodalo alespoň trochu síly bolestnou ztrátu překonat, byl její vnuk, o kterého se po smrti Anety stará. Já Evu pravidelně navštěvuji a pokaždé dojde k tomu, že začne plakat a obviňovat se.

Vím, že to kamarádka zvládne, protože je silná osobnost, ale také je mi jasné, že výčitek se do smrti nezbaví. Asi jí nikdo nedokáže přesvědčit, že jsou zbytečné.

Romana L. (53), Příbram