Dokud jsem měla své dívčí jméno, byl můj život moc fajn. Pak jsem se vdala. A přijala prokleté příjmení, které mě začalo systematicky ničit.
Byla jsem vždycky dítě štěstěny. To mi říkalo celé mé okolí od dětství. Měla jsem celkem běžné příjmení a hlavně v dobách dávno minulých se nevědělo vůbec nic o tom, že by jména mohla mít nějakou energii a rozhodovat o tom, jaký osud budeme mít.
Protože se mi dařilo ve všem, taky jsem se dobře provdala. Matěj byl hodný, chytrý a dobře zajištěný, i když jeho otec zemřel poměrně mladý a tragicky. Také několik dalších členů jeho rodiny mělo pohnutý osud, kdy se nedožili ani čtyřicítky. Tehdy jsem se nad tím nepozastavovala.
Kdo mě proklel?
Naše svatba byla úžasná! Byla jsem moc šťastná, dnes si ale říkám, že to byl poslední šťastný den mého života. Pak se na mě začaly řítit samé jobovky. Dvakrát jsem potratila, několikrát havarovala nejen v autě, ale také na kole a na lyžích si zlomila nohu.
Přemýšlela jsem, jestli mě někdo neuhranul, protože se v tu dobu začaly objevovat různé články o ezoterice, čarodějích a démonech. Prohledala jsem kabelku i celý byt, jestli mi tam někdo nepodstrčil pergamen s podivnými kresbami.
Nakonec se mi narodil syn, ale s velkými komplikacemi a byl stále nemocný. Do toho měl manžel dva dny před svými šestatřicátými narozeninami pracovní úraz, který nepřežil.
Jméno z pekla
Byla jsem mladá vdova na pokraji sil. Tehdy mě odvedla jedna moje dobrá kamarádka k jakési vědmě, a ta se zděsila, když jsem jí řekla své celé jméno. „Tohle je příjmení z pekla!“ začala hledat v knihovně a vytáhla starou velkou knihu.
Tam nalistovala kapitolu, kde byla vypsána příjmení, která měla podle toho, co stálo v knize, energii z pekla, která přináší neštěstí a smrt. „Okamžitě si změňte příjmení a svému synovi taky!“ Byla její rada.
Pod vlivem toho setkání jsem běžela hned druhý den na úřad. I když jsem pak nemluvila s rodinou svého zemřelého manžela dva roky, vrátila jsem se k příjmení, které jsem měla za svobodna, a změnila ho i svému malému synkovi.
Abych pravdu řekla, nevěřila jsem, že se v mém životě něco změní. Ale stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou se vrátilo moje štěstí a s ním i radost ze života. A co víc? Začalo se najednou dařit mnohem lépe i mému drahému synovi.
Zdena (63), Děčín
Hej, to je fakt hustý! Nikdy bych neřekla, že jméno může mít takovou sílu. Člověk pořád jenom hledá nějaký logický vysvětlení.