S mužem jsme si před několika lety pořídili čajovnu. V zadní místnosti jsme my i hosté pociťovali závan chladného vzduchu. Ukázalo se, že právě na tomto místě spáchala sebevraždu mladá žena.

Vždycky jsem snila o tom, že budu vlastnit malou čajovnu nebo kavárnu. Když manžel zdědil po tetičce sklepní byt, rozhodl se mi můj sen splnit. Provedli jsme několik vnitřních úprav a vytvořili z něj útulnou čajovnu o dvou místnostech.

Něco bylo ve vzduchu

Přední místnost byla určena hlavně štamgastům, kteří k nám chodili na stáčené moravské víno nebo dobrý koňak či rum, které jsme také měli v nabídce. V zadním, útulněji zařízeném, salonku se scházely především starší dámy na čaj.

S mužem jsme většinu času trávili v přední místnosti. Salonkem jsme jen probíhali, když jsme vyřizovali objednávky nebo po hostech uklízeli. A právě při večerním uklízení se mi několikrát stalo, že jsem uprostřed místnosti pocítila nepříjemný chladný průvan.

Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost a přičítala to špatně zavřenému oknu. Když se to ale dělo opakovaně a navíc se o tom začali zmiňovat i hosté, nemohla jsem nad tím už dále přivírat oči.

Pokoj její duši

„Zdeno, pojď sem, to musíš slyšet,“ zavolal na mě manžel. Zavřela jsem dveře od salonku a šla za manželem k baru. Seděl tam starší muž. Otočil se ke mně a kývl mi na pozdrav. Měl vlídnou tvář a hluboký konejšivý hlas. „Dobrý den,“ řekla jsem a přisedla k němu.

„Tady váš manžel mi povídal, že v zadní místnosti cítíte závany chladného vzduchu.“ Mlčky jsem přikývla. „Asi vím, čím jsou způsobeny. Poslední roky vaše teta byt pronajímala. Poslední majitelka, mladá žena, v něm spáchala sebevraždu.

Oběsila se na lustru v zadním pokoji.“ „Panebože,“ vydechla. „Chcete říct, že tam straší její duch?“ zeptala jsem se nevěřícně. Muž vážně přikývl. „Už několik let se záhadami mezi nebem a zemí zabývám. Duše té ženy asi ještě nedošla klidu.

Pokud chcete, mohu vám pomoct.“ Pár dní nato se muž vrátil. Z tašky vyndal nějaká kadidla, keramické nádoby a proutky. Pak místnost obešel několikrát dokola a při tom pronesl nějaká zaklínadla. „Teď už to bude v pořádku,“ řekl, když rituál dokončil.

Odešel a my ho už nikdy neviděli. Ať už v místnosti prováděl cokoli, pomohlo to. Od té doby jsme my ani hosté už žádný průvan necítili.

Zdena K. (62), Praha