Měli bychom si dvakrát rozmyslet, než uděláme nepředložený krok.

Musím se přiznat, že moje první manželství bylo založeno hlavně na vzájemné vášni. Původně vše vypadalo jen jako náhodná známost na jednu noc, nakonec z toho bylo patnáct let, občas hodně divokých, občas dramatických.

Nikdy jsem ale nelitovala, že jsem si Tomáše vzala. A když si našel jinou ženu, brala jsem to jako zradu, ale rychle jsem se s tím smířila a také si našla nového partnera.

Stačil jediný pohled

Zatímco Tomáš se brzy s tou mladší dívkou, která mě o něho připravila, rozešel, já jsem se mezitím vdala. Jirka už byl také jednou rozvedený a určitě patřil k nejhodnějším lidem, jaké jsem v životě potkala.

Také syn, který byl střídavě v mojí a Tomášově péči, přijal Jirku jako svého „náhradního“ otce. Měla jsem tedy i navzdory rozvodu před sebou celkem slibnou budoucnost a možnost zestárnout po boku muže, který by mi snesl modré z nebe.

Jenže pak jsem udělala chybu, která se ukázala jako nenapravitelná. Jednoho dne mě můj bývalý manžel pozval na kávu, abychom probrali nějaké věci kolem synovy školy. Stačil jeden pohled a nějak se vrátila všechna ta vášeň, která nás kdysi spojovala.

Jako v horečce jsem Tomáše následovala do jeho bytu a poprvé v životě jsem byla někomu nevěrná.

Moji omluvu odmítl

Hned jsem si ten úlet vyčítala a svědomí mě opravdu pálilo. Udělala jsem ovšem asi to nejhorší, co jsem mohla udělat: všechno jsem ještě téhož dne přiznala Jirkovi.

Poprosila jsem ho o odpuštění – koneckonců to, že se jednalo o mého bývalého manžela, mohlo být tak trochu „polehčující okolností“. Reakce mého druhého muže mě ale překvapila svojí razantností. Poprvé v životě na mě křičel a bála jsem se, že mě uhodí.

Druhý den podal žádost o rozvod a jakékoliv pokusy o smíření odmítal. Dnes jsem tedy podruhé rozvedená a to jen kvůli své slabé chvilce. S Tomášem se scházíme dál. Nežijeme spolu, ale není vyloučené, že se s prvním manželem znovu dáme dohromady. Vdávat se ale už nechci.

Romana P. (44), Opava