Se svým osudovým mužem jsem zůstala i po osudové chybě. Byla to však opravdu chyba?

Vzali jsme se ještě předtím, než jsme oba s Lukášem dokončili vysokou školu. Věděli jsme, že bychom už těžko v životě hledali někoho, s kým bychom si tak dokonale rozuměli. Osud nám ale postavil do cesty vážnou překážku.

Flirtem to neskončilo

Vyšlo totiž najevo, že Lukáš nemůže mít děti. Zjistili jsme to po dvou letech marného snažení o početí. Ortel lékařů byl pro nás krutý a Lukáš ho těžce nesl. Řekl dokonce, že mi dá volnost a pochopí, když se budu chtít rozvést.

Já jsem ho ale ujistila, že s ním chci zůstat, ať se stane cokoliv. O adopci jsme neuvažovali. Prožili jsme krásných devět let, kdy jsme většinu času věnovali sobě navzájem. Já jsem pak měla určité zdravotní problémy a dostala jsem poukaz do lázní.

Líbilo se mi tam, opravdu hodně. Mojí pozornosti neušlo, jak se na mě dívá jeden mladík, který pracoval jako sanitář. Flirtoval se mnou a pak už mě vysloveně sváděl.

Já jsem se moc nebránila, protože se mi líbil, ale netušila jsem, že jsem schopná dovést tenhle flirt až do konce. Jenže se to stalo a my jsme spolu strávili vášnivou noc, jednu jedinou. Měla jsem ze své nevěry výčitky a nevěděla, jak se s ní vyrovnám.

Nikdy se neptal

Moje výčitky se znásobily, když jsem po návratu z lázní zjistila, že jsem v jiném stavu. Vyvolalo to ve mně rozporuplné pocity, na jednu stranu pocit štěstí z toho, že bych mohla být matkou, na druhé straně paniku, jak to říct Lukášovi.

Nakonec jsem mu nic nevysvětlovala, jen jsem mu řekla, že budeme rodiči. Odpověděl mi stejnou větou, jako já před lety jemu – že se mnou zůstane, ať se děje cokoliv. Narodila se dcera, která má dnes už svoji vlastní rodinu.

Lukáš se k ní vždycky choval jako pravý táta, ostatně ona ho tak vždy brala a bude brát. Nikdy se mě na nic neptal a téma mého někdejšího těhotenství pro nás zůstalo navždy tabu. A ani dceři to tajemství nikdy neprozradíme!

Jitka R. (60), Praha