Odporovací spojka ALE hraje v partnerství velkou roli. Může být důvodem hádek, které nakonec vedou k rozchodu. Proč tak moc škodí? A jak mluvit jinak?

Většinu z nás dohání k šílenství, když chlap, ležící na gauči, říká: „Uklidil bych, ale ty to umíš mnohem líp.“ Nebo: „Mohl bych, ale teď se mi nechce.“ Co s tím?

Taková odmítání postupně zabijí lásku, a tak dřív nebo později ztrácíme zájem se o vztah starat. Když máme pocit, že jsme na všechno samy a že se nám vložená energie nevrací, partnerství se dostává na bod mrazu. Pokud se partneři vymlouvají oba, je konec vztahu opravdu na spadnutí.

Z čeho naprosto šílíme?

Spojka „ale“ nahrává manipulativním manévrům a je obvyklým prostředkem k dosažení osobních cílů. Často se stává, že když některá z nás nad situací ztrácí kontrolu, rozpláče se,  zoufá si, nebo dokonce křičí.

Z jeho strany totiž mohou předcházet věty typu: „Měl jsem chuť pozvat tě do kina, ale ty jsi mi vůbec nedala šanci! Jo, a tomu řemeslníkovi bych taky zavolal, ale ty jsi mi to nepřipomněla!“ Vyvolat falešné pocity viny je to, oč tu běží!

Malý úhybný manévr

V každém vztahu je důležité zachovat si pocit, že jsme jedinečné a milované. Úhybná odporovací spojka mezi partnery vyvolává jen zmatek, mlhu a vztek. Komunikace je klíčem ke spokojenému partnerství.

Ta zdravá vypadá tak, že si dva lidé spolu sednou, proberou, co jim vadí, a každý navrhne řešení. Během hovoru jeden mluví, druhý naslouchá a pak se role obracejí. Prokleté „ale“ do takové konverzace vnáší pocit, že vztah se nemá kam dál vyvíjet.