Dlouho jsme se s Erikou jen zdravily. Byla jsem v domě nová. Stýskalo se mi po rodné hroudě, po mládí, po manželovi… Jenže manžel odešel tam, odkud není návratu, a já si musela poradit sama.
Bylo mi smutno, snažila jsem se přežívat ze dne na den. Děti mi osud nedopřál, zůstala jsem v cizím městě bez pomoci. Manžel zemřel před půl rokem, krátce poté, co jsme se přestěhovali do menšího bytu na kraji sídliště. Jednoho rána se neprobudil, ale na to nechci vzpomínat.
Jako kůl v plotě
Byli jsme po čtyřiceti letech na sebe zvyklí. Byl hodný, pozorný, vycházel mi vstříc. Nikdy by mě nenapadlo, že mě tu takhle nechá. Zdál se mi vždycky silný, schopný, nesmrtelný, zatímco mě doháněla jedna choroba za druhou.
Kamarádek jsem měla poskrovnu, jen pár bývalých kolegyň, a všechny zůstaly v našem původním domově. Cítila jsem se opuštěná a zbytečná. Zůstala jsem jako kůl v plotě a čím dál víc se uzavírala před světem. Sousedy jsem sotva pozdravila.
Káva paní Eriky
Jednou jsem šla do schránky a zabouchly se mi dveře. Co teď? Byla jsem zoufalá, propadla jsem panice. Stála bych bezradná na chodbě dodnes, nebýt paní sousedky. Jmenuje se Erika a žije v domě snad od té doby, co ho postavili.
Vychovala v něm děti, dodnes k ní jezdí početná rodina. Hluk jejich zábav na ně vždycky působil uklidňujícím dojmem. Erika mi nabídla pomoc a já ji přijala.
Nejdřív jsme z jejího telefonu zavolaly zámečníka a potom mi uvařila smrťáka, abych se trochu vzpamatovala. Její káva tak voněla, že jsem neodmítla pozvání.
Jako jedna rodina
„Znám místo, kde si můžeme pochutnat ještě víc,“ prozradila mi při našem třetím posezení. Spiklenecky na mě mrkla. „Je to cukrárna,“ odtajnila, když viděla, jak tápu. „Co kdybychom se tam vypravily?“ navrhla a já souhlasila.
U dortíku jsme si krásně popovídaly. Naše přátelství časem rostlo. Zjistila jsem, že paní Erika nemá zdaleka tak jednoduchý život, jak jsem si myslela. Sdílení radostí i starostí nás ještě víc stmelilo.
Jednou vzala s sebou do cukrárny i vnoučata, a o zábavu bylo postaráno. Moc ráda s nimi chodím ven, na procházky i do kina a obě s Erikou jsme šťastné, že jsme jedna v druhé našly opravdovou kamarádku.