Zbavit se té neřesti je těžké. Ničíte si zdraví, obtěžujete tím okolí, a navíc cigarety stále zdražují. Mě zbavila letité závislosti osudová rána.

Proč jsem to jen zkusila? To si říká asi každá kuřačka, když se snaží své závislosti zbavit. Ani já nebyla výjimkou. Pamatuji si dobře, že mě naučil kouřit můj první kluk, se kterým jsem chodila na diskotéky. Byla jsem mladá a bez valného sebevědomí.

Nevěděla jsem, kam s rukama, a cigareta mi dávala pocit důležitosti. Pozdě jsem si pak rvala vlasy, že se zlozvyku nemohu zbavit. To, že mám problém, jsem zjistila ve chvíli, kdy jsem byla poprvé těhotná. Najednou byl problém si nezapálit.

I když jsem se snažila, bylo to silnější než já. A tak jsem to vzdala. Když se Maruška narodila, chodila jsem kouřit na balkon.

Marné pokusy

Přestat kouřit jsem se pokoušela několikrát, už bych asi nespočítala, kolik pokusů to bylo. Ani můj manžel a pozdější partneři mi nedokázali pomoct, protože stejně jako já byli náruživými kuřáky. A člověk potřebuje k takovému zásadnímu kroku parťáka.

Jednou jsem našla spřízněnou duši ve své švagrové, díky ní se mi povedlo nekouřit půl roku. Bojovaly jsme statečně spolu, obě jsme ale za tu dobu nemálo přibraly. Nikotin jsme nahrazovaly čokoládou, a to se na nás projevilo. Když jsme se už nevešly do džín, začaly jsme zase kouřit.

Už nikdy více?

Nikdy bych nevěřila, že může pomoct pozitivní motivace. Tehdy moje dcera vážně onemocněla, dostala rakovinu a bojovala v nemocnici o život. Měla malou dcerku, Kristýnku jsem si tedy musela vzít k sobě, abych se o ni postarala.

Holčička měla jít k zápisu do první třídy, a kdo jiný, než já tam s ní musel jít? Ani mě nenapadlo, že by mě mohl někdo považovat za její matku, vždyť jsem byla babička! Pozitivně mě to nakoplo, i když jsem se cítila hrozně vyčerpaná a nešťastná.

A když mi pak vnučka doma řekla: „Babičko, viď že přestaneš kouřit, nechci abys byla tak moc nemocná z cigaret jako moje maminka. Jestli maminka zemře, už nebudu mít nikoho!“ Típla jsem tu cigaretu hned a už si další nezapálila. No, co na to říct? Byla to velká motivace!

Olga (71), Děčín