Nikdy bych nevěřila, že mi bude ten hodný kluk, který mě tolik miluje, zahýbat. Znala jsem ho léta. Přesto mě před svatbou pustil k vodě a vzal si prohnanou zlatokopku.

S Matějem jsme se znali dlouhé roky. Chodili jsme spolu do třídy, byla to láska na první pohled. Byli jsme ještě děti, a tak jsme se styděli si přiznat, že nás k sobě něco silně táhne. Proto jsme po sobě jen významně pokukovali.

Na střední jsme se sblížili více na tanečních a tam mě pozval do kina. Dívali jsme se víc jeden na druhého, než na filmové plátno. A tak jsme spolu začali chodit. Všichni kolem tomu říkali první láska, já jsem ale věřila, že je to na celý život.

Byl najednou bohatý

O majetkové poměry jeho rodiny jsem se nezajímala ani v nejmenším. Byla jsem k zbláznění zamilovaná, peníze byly to poslední, na co bych v té době myslela. Až časem jsem pochopila, že Matějovi rodiče jsou bohatí, vrátily se jim po revoluci statky a pozemky.

Majetek spravovali rodiče a na něm chtěli, aby dosáhl vysokoškolského vzdělání. To se také stalo. Stále jsme ale spolu chodili a okolí se na nás už dívalo jako na vážnou známost.

Po vysoké škole začal Matěj pomáhat rodičům se správou majetku, měl najednou málo času, přesto jsme spolu nakonec začali bydlet. V jednom z domů jeho rodičů. Vzpomínám na to jako na nejkrásnější životní období.

I když jsem nebyla jeho manželka, cítila jsem se tak a čekala na žádost o ruku. Ta opravdu přišla. Vyrazili jsme tehdy k moři, a tam na pláži při zapadajícím slunci přede mnou poklekl a navlékl mi prstýnek. Pohádka! Ale se špatným koncem.

Měla to promyšlený

Jeho otec často navštěvoval různé společenské akce, kde se to hemžilo všelijakými „osobnostmi“. Tam si na mého budoucího muže počíhala vysoká, dobře tvarovaná blondýna s dlouhými vlasy. Byla o šest let mladší než já.

Dobře si spočítala, co je to za rodinu, a jak se bude mít, když se do ní vetře. Matěj mi namlouval, že v práci neví, co dřív – a zatím chodil za ní. Když už to bylo neudržitelné, přiznal se.

V té době jsem doufala, že okouzlení přejde a on pochopí, jak se věci mají. Ta dívenka byla jasná zlatokopka. Nevzdala jsem to, stále jsem vyčkávala, doufala a modlila se. Vždyť jsme spolu chodili od střední školy!

Pak ale přišel den, kdy mě Matěj požádal, abych si sbalila věci. Měl při tom v očích slzy. A tak, namísto toho, aby si do roka a do dne po zásnubách bral mě, oženil se po krátké známosti s prohnanou zlatokopkou. Tak jsem pochopila, že ani se snubním prstenem na ruce nemá žena vyhráno.

Věra (57), Mostecko