Byla jsem malá holčička, chodila s proutkem po zelené louce a žlutá housátka za mnou pochodovala jako za svou mámou husou.
Naše rodina nebyla zámožná, když se mí rodiče vzali, museli několik let bydlet u babičky a dědečka. Byt v paneláku dostali až poté, co se narodil můj mladší bratr. To mi bylo pět. Do školky jsem nechodila, protože ta ve vesnici nebyla, hlídala mě babička. Dědeček chodil ještě pracovat na poloviční úvazek.
Na louce
Babička mě přes den zaúkolovala, abych nezahálela, většinou mě zaúkolovala nějakou jednoduchou prací na zahrádce. Nejčastěji jsem pásla housata. S proutkem, kterým jsem je usměrňovala, jsem s nimi vyrazila ven.
Na louce jsem se posadila do trávy a trhala kytky babičce do vázy. S housaty nebyl žádný problém. Držela se kolem mě v hejnu – jako u své mámy. Láskyplně mě ožďobávala a něco stále švitořila.
Když babička zavolala, vstala jsem a jen jsem vykročila, housata se seřadila za mnou a šlapala domů. Vznikl mezi námi vztah, jen jsem se divila, kam se jako dospělé husy začaly ztrácet.
Samozřejmě mi tehdy jako malému děvčátku nikdo neřekl, že skončily na pekáči. Byla jsem malá a naivní, věřila jsem tomu, že je někdo ukradl. Jednou se ale stalo, že mě moje husy zachránily.
Dva muži
A nejen mě, taky babičku. Husy neměly rády, když se ke mně někdo neznámý přiblížil. To nesly nelibě, protože jsem byla jejich! Jako by mě braly jako součást hejna. Ten den se povalovaly líně na dvorku, zatímco já seděla na houpačce a zpívala si.
Najednou u mě stáli dva muži, měli takové divné oči, ze kterým mrazilo. Až o několik let později jsem se dozvěděla, že to byli zloději, kteří vylupovali chalupy. Ve vedlejší vesnici tehdy dokonce zbili jednoho důchodce, který skončil v nemocnici. Jeden mě začal houpat a druhý se vyptával, jestli je doma dědeček a tatínek.
Kejhání
Byla jsem naivní dítě, tak jsem jim řekla pravdu. Že je doma jen babička. Kdoví, jak bychom dopadly, kdyby se najednou neobjevily husy. Zjistily, že jsou u mě neznámí lidé a hnaly se s nataženými krky a s hlasitým kejháním.
Ten, kdo zažil útočící husy, dobře ví, co dovedou. Vetřelci se dali na útěk. Kejhání ale vylákalo z domu souseda, který okamžitě volal policii, která prý ty dva nakonec dopadla ve vedlejší vsi. Husy dobře poznaly, že ti dva musejí dostat za vyučenou.
Mirka (60), Vysočina
Neuvěřitelný příběh! Takové momenty opravdu dokazují, že zvířata mají s námi mnohem hlubší pouto, než si mnohdy uvědomujeme.
Tak tohle by mohlo být jak z filmu! Housata jako kavalérie na louce a pak zachránci. Palec nahoru!
Tývogo, tak tohle mě dostalo! Husy, co bráněj děti před zloději? To bych fakt nečekala. Asi konečně změním názor na husy.
Nevěřila bych, ale kontakt se zvířaty v dětství může mít na člověka hluboký vliv. Je úžasné, jak příroda dokáže poskytnout ochranu v nečekaných situacích.
Wow, tak husy jako bodyguardi? Co víc si přát! Jsem uplně překvapená, jak taková historka může končit. Super čtení.
To je krásný příběh, někdy zvířata opravdu dokážou být nečekanými anděly strážnými. Ta jednoduchost a nevinnost dětství jsou úžasné.