Do svého muže jsem se zamilovala, pak jsem ho měla ráda, ještě jsem ho dokázala i tolerovat. Teď ho prostě nesnáším. A vlastně nechápu, jak se to mohlo stát.

Mirek mi zase přinesl kytičku. Takovou malou, roztomilou. Ne žádný nabubřelý a okázalý pugét. Mirek si totiž na nic nehraje. Je jaký je. A to je na něm to nejúžasnější.

Naprostá přirozenost s jakou se baví s lidmi, jak chodí, směje se, kdy k tomu cítí důvod a mlčí, když nemá co říct.

Scházet se s ním je osvěžující, jak jarní deštík. Nepotřebujeme velká gesta, vášnivá slova a objetí. Nám stačí, že jsme spolu, že bezcílně chodíme parkem a povídáme si o běžných věcech. Nepotřebujeme dávat na odiv svou lásku, my se prostě milujeme.

Setkání v tanečních

Svého manžela Rudolfa jsem poznala v tanečních. Upoutal mě hned první hodinu. Hezký, vysoký sportovně vypadající kluk, který mi hned napoprvé nepošlapal nohy.

Zdál se být i docela zábavný a já se do tanečních začala moc těšit. A než náš kurz skončil, začali jsme spolu chodit. Byla jsem tehdy opravdu šíleně zamilovaná. Byla to vlastně moje velká první láska a všechno mi připadalo tak úžasné.

Studentská láska

Po maturitě šel Rudolf na vysokou do jiného města a domů jezdil jen na víkendy. Mě maturita teprve čekala a já si zoufala, že svého miláčka budu vídat tak málo. Jenže po maturitě jsem se na vysokou školu nedostala.

A oba jsme se proto museli smířit se vztahem, tak trochu na dálku. Prvotní velká zamilovanost nás ale už opustila. Přetavila se však do skutečné lásky, do hlubokého citu. A nechtěné odloučení náš vztah ještě prohloubilo.

Svatba a rodina

Když Ruda dostudoval, nic nebránilo tomu, abychom se vzali. A po svatbě jsme konečně začali spolu žít v malém, ale útulném bytě. Po narození dcery se nám ho podařilo vyměnit za větší. Tehdy poprvé začaly mezi námi malé neshody.

Vadilo mi, jak se manžel neustále prosazuje se svými názory, jak si byt zařizujeme především podle jeho představ, jak si je sebejistý. Byla jsem ale plně zaujatá svou krásou holčičkou. A všechny pochybnosti jsem proto házela za hlavu.

Všechno ví, všechno zná

Jenže Rudův přístup ke všemu ve stylu všechno vím a znám, se stával čím dál tím nesnesitelnější. V té době jsem si poprvé uvědomila, že jsme se vlastně s Rudolfem před svatbou pořádně nepoznali.

Nevěděla jsem tehdy, že sice ve vinárně, kde jsme se spolu sešli, umí být vtipný a pozorný.

Když ale přijde domů z práce je podrážděný, nespravedlivě kritický a líný na to, aby mi s něčím pomohl. Nevěděla jsem, že špinavé ponožky a slipy za sebou „trousí“ po bytě, nesklápí prkénko na záchodě a vanu po sobě nikdy neumyje. Bylo to pro mě velké rozčarování.

Ještě to vydržím

Snažila jsem se být tolerantní. Říkala jsem si, že každý z nás má své zlozvyky. A dcera na tátovi přímo visela. Proto jsem bez řečí jeho ponožky sebrala a dal do koše špinavé prádlo, umyla vanu a sklopila prkénko.

Snažila jsem být nekonfliktní a nad věcí. Jenže mi už začalo vadit, že chrápe. I když dříve, protože mám dobré spaní, jsem to snášela dobře. Naše dcera už dospěla a odešla z domu. Odstěhovala jsem se proto do jejího bývalého pokoje. A tím to všechno začalo.

Nesnesitelný bručoun

Přestože jsme s Rudolfem od sebe jen dva roky, z něho se najednou stal úplný dědek. Jakoby mezi námi byla neskutečná věková propast. Nechtěl nikam chodit a bavit se. Po práci se vždy svalil na gauč a buď koukal na televizi nebo do počítače.

Přitom neustále na něco nadával, kritizoval druhé i mě. Jen on byl vždy ten nejlepší.

Odejít nešlo

Strašně mě to vytáčelo. Tlak mě stoupl, jen jsem slyšela harašit klíče od bytu, když se vracel domů. Dělalo se mi špatně při tom, jak hlasitě srkal polévku, jak si nahlas odříhl po jídle.

Nesnášela jsem, jak mě bodře plácal přes zadek. A jak se rádoby shovívavě díval na mé vadnoucí křivky. Moje láska definitivně vyprchala. Už jsem toho měla dost, ale nedokázala jsem odejít. A pak se stal zázrak.

Zasloužená dovolená

Protože můj muž pecivál odmítal jet k moři. Odjela jsem na dovolenou se svou dobrou kamarádkou Zdenou. Užívaly jsme si krásné dny na pláži a večer chodily na večeři a posezení u vínka do místní restaurace. Připadala jsem si jako v ráji. Bez všech těch pesimistických vizí, kritiky a poučování od Rudolfa.

Bylo to osvobozující. A právě v ten okamžik se u našeho stolu objevil Mirek, který mě přišel vyzvat k tanci. Vstala jsem a jako omámená došla na parket. Jak dlouho už jsem netancovala. Rudolf o to nestál.

Nebyl to jen románek

Těch pár zbývajících dní u moře uteklo jako ve snách. Z Mirka se vyklubal milý člověk, který mě nabil neskutečnou energií a optimismem. Už dávno jsem se tak bezstarostně nesmála a nechovala se jako puberťačka.

Vedle Mirka, který je o pár let mladší, jsem si připadala i já mladá a žádoucí. Spadly ze mě všechny mé chmury a pochybnosti.

Mám štěstí jinde

Náš vztah vydržel dodnes. Našla jsem si prostě štěstí mimo domov. Mirek mě nechce předělávat, nepotřebuje mě vlastnit ani mě neustále poučovat. Jemu stačím právě taková, jaká jsem. Jen díky tomu dokážu být doma nad věcí a manžela neopustím.

I když už dávno žijeme vedle sebe a ne spolu. Vím, že rozvod by ho zničil.

Vendula H.(58), Ostrava