Obtáčel mě. Cítila jsem, jak mě škrtí. Ve snáři jsem si přečetla, co to znamená. Naštěstí jsem poslechla varování a nenechala se zlákat na seanci.

V tom podivném snu jsem kráčela ulicí, už se schylovalo k večeru. Svítily lampy. Zastavila jsem se u velkých dřevěných dveří a zaklepala. Dveře se otevřely, ale za nimi nikdo nestál. Vešla jsem a rozhlížela se po obrovské místnosti.

Bylo tam šero a mé oči si stěží přivykaly. Všude svítily svíce. Dveře se za mnou pomalu a tiše zavřely. Zaslechla jsem podivné zasyčení a otočila se po zvuku. Ztuhla jsem hrůzou. Viděla zuby obrovské jako dvě dýky.

Cítila jsem, jak mě obtáčí tělo obrovského hada. Nemohla jsem dýchat a fascinovaně hleděla do očí samotného Ďábla. Vzbudila jsem se zpocená hrůzou.

Listovala jsem snářem

Vyskočila jsem z postele a běžela pro snář. A začala listovat. Dočetla jsem se, že had znamená buď velké nebezpečí infekce, nebo je spojován s tajemnem, je poslem podsvětí a do hada se nejčastěji vtělují duše zemřelých..

Pokud máme ze snu nepříjemný nebo přímo hrozný pocit, pak bychom se měli mít na pozoru. Může to znamenat velké nebezpečí v naší blízkosti. To, co jsem si přečetla, mě rozhodně nepotěšilo. Až do rána jsem oka nezamhouřila a přemýšlela, kde se otrávím.

O okultismus jsem se nezajímala a na duchy nevěřila. Děsivý sen ve mně žil tři dlouhé dny. S každým dalším dnem, kdy jsem se těšila dobrému zdraví, jsem na něj ale začala více a více zapomínat. Až strach vyčpěl úplně.

Budeme vyvolávat duchy

Dva týdny na to jsme s kamarádkami vyrazily na jakousi chalupu. Říkaly jsme si, že si užijeme prvních hezkých dní, které v tom roce začaly. Zavítáme na vesnickou zábavu, popleteme hlavy místním chalanům, popijeme a užijeme si hezkých společných chvilek.

Těšily jsme se. A to se často stává, že přijde zklamání. Veselice se nekonala a my se sobotní večer nudily. Popíjely jsme a povídaly si. Už ani nevím, koho to napadlo, ale najednou padl návrh, že si uděláme duchařskou seanci.

Všichni se nadchly a já v první chvíli taky. Ale pak jsem si vzpomněla na svůj sen. A čím více jsem o něm přemýšlela, tím více ve mně sílil strach, že se naplní. Řekla jsem, že se takové zábavy účastnit nebudu. Holky mě nejprve přemlouvaly a pak se mi smály.

Odebrala jsem se do ložnice, kde jsem se snažila zabavit čtením a poslechem rádia. Všechno ale ten večer ukazovalo na jedno – vyvaruj se duchů! Všude jsem vnímala varování.

V rádiu ve slovech moderátora, v časopisech a knihách na každé straně, kterou jsem otevřela. Zděšená jsem sundala ze zdi křížek a s ním nakonec usnula.

Smích je brzy přešel

Ráno si ze mě dělaly kamarádky legraci ještě větší. Po seanci mě totiž našly spící v obětí s křížkem po babičce. Brzy po návratu domů se ale smát přestaly. Od té chvíle se na ně začalo lepit neštěstí. Prožívaly si hotové peklo.

Všechny do jedné – jen já byla ušetřena. Trvalo to téměř dva roky, než překonaly to těžké období. Smůla, neštěstí a různé úrazy se jim lepily na paty. Jen mě se problémy vyhýbaly. Dodnes věřím tomu, že to bylo díky té seanci, před kterou mě sen varoval.

Lucie (56), Semily