Všechno kolem nás je nabité nějakou silou. A ta síla může být i léčivá!

Můj synovec je velký cestovatel, projel už řadu koutů světa. Odevšad mi něco přiveze, takže mám doma hezkou sbírku suvenýrů, i když jsem vlastně nikde nebyla. Jednoho dne mi z Afriky dovezl tajemný černý oblázek.

Nejprve sloužil jen na ozdobu

Dozvěděla jsem se, že nejde jen tak o nějaký kamínek. Přímo před synovcem ho prý nabil nějaký domorodý šaman léčivou energií. Stačí prý ho pevně stisknout v dlani a myslet na své uzdravení. Poděkovala jsem a kamínek zatím skončil v malé vitrínce s knihami.

Příliš jsem nepočítala, že bych někdy jeho sílu vyzkoušela. Osud mi k tomu ale zanedlouho poskytl příležitost. Občas jsem mívala problémy s vysokým tlakem.

Nebylo divu při mém pracovním vypětí a věku – v pětapadesáti jsem vlastně dělala dvě zaměstnání, z toho jedno jako částečný úvazek. Po rozvodu jsem bydlela sama ve dvoupokojovém bytě. Nedařilo se mi najít vhodného partnera ke společnému stárnutí.

Když jsem se jedné letní noci probudila s pocitem, že mi na hrudi leží těžká železná deska, nebyl tak nikdo, koho bych mohla poprosit o pomoc.

Stiskla jsem kamínek v dlani

Nemohla jsem skoro vůbec dýchat. Jen stěží jsem vstala z postele. Hlavou mi běžely myšlenky na to, že bych měla zavolat záchrannou službu. Cítila jsem se naprosto příšerně, jako na pokraji smrti.

Nejhorší bylo, že ten stav nepolevoval, naopak se chvílemi zesiloval. V té chvíli jsem si vzpomněla na onen oblázek. Jako v krutém snu jsem se dopotácela k vitrínce a černý kamínek vyndala. Uchopila jsem ho pevně v dlani a nahlas prosila o záchranu.

Dál už si nic nepamatuji. Probrala jsem se až ráno, na podlaze pod vitrínkou, s kamínkem v ruce. Vůbec nic mi už nebylo, připadala jsem si svěží jako nikdy předtím. Pro jistotu jsem zašla i k doktorce, ale nic mi nezjistili ani na vyšetření, kam mě poslala.

Ten oblázek mě určitě zachránil a já ho od té doby hlídám jako nejcennější poklad!

Kateřina N. (55), Strakonice