Na převtělování jsem nikdy nevěřila, rodinná situace mi ale přinesla důkazy.

Měla jsem celkem tři děti a všichni si v dospělosti založili své rodiny. Jako první mě babičkou udělala dcera Eva. Z vnoučka, který dostal jméno Tomášek, jsem měla obrovskou radost i já.

Bylo to chytré dítě, osud mu ale dopřál bohužel jen krátký život. Po nástupu do základní školy Tomášek onemocněl. Leukémii pak podlehl za několik měsíců.

Divná shoda náhod

Ze smrti malého Tomáška jsme se všichni vzpamatovávali hodně dlouho. Dcera se zhroutila a strávila nějaký čas na psychiatrii. Pak se vzpamatovala a rozhodli se s manželem proti smutku bojovat jediným možným způsobem: tím, že přivedou na svět dalšího potomka!

Nějaký čas se jim to nedařilo, potom ale Eva otěhotněla. Podivnou shodou náhod se malý Daniel narodil přesně dva roky ode dne, kdy svět opustil Tomášek.

Netušili jsme, že zanedlouho začnou oba bratry – kteří nikdy neměli možnost se poznat – spojovat ještě další věci. Všímat jsme si jich začali ale teprve tehdy, kdy Daniel začal odrůstat batolecímu věku.

Chtěl stejnou hračku i kamaráda!

Nejprve jsme si mysleli, zejména dcera, že v novém vnoučkovi všichni vidí zemřelého Tomáška nějak podvědomě. Jenže chlapec se začal chovat a potom i mluvit přesně jako on. Začal vyžadovat podobné hračky.

Tomášek měl kdysi rád houpacího koně, který se v rodině dědil už několik generací.

Po jeho smrti jsme dali hračku na půdu. Malý Daniel si o ní ale neustále říkal. A podle šťastného výrazu v jeho tváři bylo jasné, že se jednalo právě o tu starou památku!

Před nástupem do školky často opakoval jméno Martínek – a to býval v předškolním věku nejlepší Tomáškův kamarád. Působilo to, jako by se opravdu duše zemřelého vnoučka znovu reinkarnovala do nového těla.

Teprve po nástupu Daniela do školy všechny podivnosti ustaly, ale to bylo asi proto, že si stará duše nic víc už nemohla pamatovat!

Ivana J. (63), Sokolov