Stejně jako lidské duše se prý mohou reinkarnovat i ty zvířecí.

Na návrat do pozemského života v novém těle někteří lidé věří, jiní tuto myšlenku odmítají. Já jsem se vždy řadila do té první skupiny. Po jedné životní zkušenosti ale nyní vím, že se reinkarnace může týkat i zvířat.

Odešel od nás předčasně

Měli jsme malého pejska jménem Haryk. Dostala jsme ho kdysi jako malé štěně od kolegy z práce. Haryk se stal miláčkem rodiny a prožil s námi krásných sedm roků.

Všichni jsme ho milovali, já, manžel, syn, dcera i další příbuzní. Jak už to u psích osobností bývá, Haryk si vytvořil své vlastní návyky a měl svá oblíbená místa. Vždycky jsme tak věděli, kde ho najdeme.

Často jsem si s ním povídala jako s člověkem a vnímala jsem, že mi náš pes rozumí. Pokud viděl, že mě něco trápí, olizoval mi ruku. Bylo mi jasné, že jednou přijde den, kdy se s ním budeme muset rozloučit a on odejde do psího nebe.

Raději jsem o té chvíli nepřemýšlela, ona se ale dostavila bohužel mnohem dříve, než se dalo čekat. Haryka potkal tragický osud: přejel ho bezohledný řidič. Když jsme ho pohřbívali na zahradě, plakali jsme všichni přítomní.

Choval se úplně stejně!

Určitou dobu trvalo, než jsme si pořídili dalšího pejska. Vzpomínky na Haryka byly stále příliš dojemné. Jednoho dne ale manžel přinesl domů nové štěně.

Dech se mi při pohledu na zvířátko zastavil – jako bych znovu spatřila Haryka, když jsem ho tenkrát dostala od kolegy. Jméno jsme mu moc dlouho nevybírali, byl to prostě znovu Haryk.

Štěně si na to ihned zvyklo, vlastně až podezřele rychle. Jak vyrůstalo, uvědomovali jsme si, že svého předchůdce připomíná nejen vzhledem, ale i všemi svými zvyky.

Nový Haryk měl rád ta samá místa jako ten bývalý. A když jsem si s ním začala povídat o svých starostech, rovněž mi olízl ruku.

Nebyla jsem sama, kdo byl přesvědčen o tom, že se v novém štěňátku vrátila duše milovaného psa. Důkazů pro to byla spousta. Ten nový Haryk pak s námi byl více než čtrnáct let a i na něho nikdy nezapomeneme!

Romana K. (59), Mělník