Dostali jsme varování od bývalých obyvatel nově zakoupené budovy.    

Jsou stavení, která v sobě nesou nějaké prokletí, na které lidé přijdou až tehdy, když se do nich pokusí nějak zasáhnout. Nám se to přihodilo se zakoupenou chalupou v Podkrkonoší.

Láska na první pohled

Manžel zdědil po rodičích nějaké pozemky. Protože jsme své vlastní bydlení ve městě měli, rozhodli jsme se, že si koupíme nějakou rekreační chalupu, kde bychom trávili víkendy a dovolené.

Podkrkonoší nám připadalo ideální, dalo se tam jezdit jak v létě, tak v zimě. Poměrně dlouho jsme nemohli žádnou vhodnou nemovitost najít, až jednoho dne můj muž přišel domů s nadšeným úsměvem. Hned, jak mi ukázal fotografii té budovy, zamilovala jsem se do ní.

Celé dny jsem si pak představovala, jak báječné dny tam budeme prožívat. Chalupa se líbila i našim dětem, i když dcera už dávno žila s přítelem a synovi zbývaly dva roky do ukončení vysokoškolského studia.

A když jsme pak všichni viděli stavení na vlastní oči, bylo rozhodnuto. Za několik týdnů byla chalupa v našem vlastnictví. V tom stavu, v jakém se nacházela, se nám sice líbila, ale přesto jsme se rozhodli udělat pár zásadních změn.

A protože zrovna začínalo jaro, do rekonstrukce jsme se chtěli pustit co nejdříve. Až později jsem si vzpomněla, jak nás původní majitel varoval, abychom toho příliš neměnili; prý by to mohlo mít nečekané následky. Tehdy jsem ale vůbec netušila, co tím myslí.

Viděla jsem postavu ze snu!

První noc, kterou jsme s manželem na chalupě strávili, jsem měla sice klidný spánek, ale hodně zvláštní sen. V něm jsem se přenesla do dob dávno minulých a viděla jsem, jak se na chalupě kdysi žilo.

Byla tu početná rodina s mnoha dětmi, které vládl rázný venkovan. Po probuzení jsem si myslela, že jsem si prostě jen pod tíhou dojmů představovala, jaké to tu kdysi bylo.

Druhý den jsem u vchodu do chalupy někoho oknem zahlédla a šla se podívat, kdo k nám jde na návštěvu. Nikdo tam nebyl. Uvědomila jsem si ale, že ta postava viděná skrz okno byla hodně podobná onomu venkovanovi ze snu.

Během dalších týdnů jsme chtěli začít s rekonstrukcí, nejprve tím, že zbouráme jednu vnitřní příčku a rozšíříme hlavní místnost. Manžel měl kamaráda architekta, který se přijel podívat. Slíbil, že nám dodá podrobný plán.

Po cestě z chalupy měl ale autonehodu a zlomil si nohu. Dnes už vím, že to bylo první varovné znamení ze strany duchů zemřelých obyvatel chalupy.

Varování byla stále důraznější!

Další nepříjemnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned první den, kdy se dělníci pustili do bourání příčky, zasáhl jednoho z nich uvolněný trám do hlavy, takže jsme ho museli vézt do nemocnice.

Jeho kolega potom tvrdil, že v chalupě straší, protože se mu ve zdi zjevila nějaká rozzlobená tvář. To jsme ještě nebrali vážně. V noci mě ale probudily divné zvuky. Bylo to něco jako zlostné vrčení a ozývalo se to ze všech stěn kolem.

Manžel míval tvrdý spánek, takže jsem ho musela vzbudit. Tehdy poprvé jsme si museli přiznat, že s chalupou asi nebude všechno v pořádku. A než se v rekonstrukci pokračovalo, přišly další podivné úkazy.

Voda z kohoutku buď netekla vůbec nebo tekla, i když byl kohoutek zavřený a vytopila kuchyň. Zničehonic vzplál oheň v krbu. A nakonec se nám oběma s manželem zjevil onen venkovan, kterého jsem viděla ve snu. Varoval nás, ať necháme stavení v původním stavu.

Uposlechli jsme a od té doby byl klid. Zanedlouho se na zahrádce za chalupou objevily krásné červené růže, které tam předtím nebyly.

Já i můj muž věříme, že to bylo poděkování dřívějších obyvatel chalupy za to, že jejich bývalý domov zůstane takový, jak ho znali!

Jana D., (50), Praha