Byla jsem zaslepená láskou a nepřipouštěla si špatné vlastnosti svého přítele. Byl to krutý a zlý člověk. Když mě napadl, zasáhli mí mrtví mazlíčkové.

Když jsem Milana potkala, měla jsem doma dvě kočičky. Jedna už byla stará a nemocná. Prodělala operaci a nezbývalo jí mnoho měsíců života. Byla jsem z toho nešťastná, protože jsme spolu žily dlouhých šestnáct let a byly jsme nejlepší kamarádky.

Prošla se mnou mým nejtěžším životním obdobím, dodávala mi sílu prát se s problémy, které rozhodně nebyly malé. Za to jsem jí byla nesmírně vděčná.

Když po patnácti letech přišly její první zdravotní problémy, neváhala jsem ani chvíli a sáhla do těžce uspořených peněz. Operace byla sice drahá, ale Mindičce zachránila život. Po operaci kočička ožila a radovala se zase ze života. Prognóza byla nadějná.

Zbláznila jsem se?

Protože jsem problém s kočičkou hodně prožívala, mé kolegyně v práci nečekaly. K první příležitosti, což byl můj svátek, mi pořídily koťátko. Dala jsem mu jméno Šia.

Byla jsem velmi potěšena, že Mindička, která nikdy koťata neměla, si Šiu pasovala za své mládě a dokonale se o ni starala. Byly jsme šťastná rodina. Vůbec mi nevadilo, když se nakonec, jak kotě rostlo, ukázalo, že Šia je ve skutečnosti Šio.

Byl to ten nejhodnější kocourek, jakého jsem kdy viděla. Nechápu, jak se mohlo stát, že jsem se najednou, po tolika letech samoty a po těžkých životních zkušenostech s muži, najednou tak zamilovala.

Byla jsem jako blázen.

Prožívala jsem největší lásku svého života. Milan byl v mých očích ten nej! A vůbec jsem se nezajímala o jeho minulost.

Když jsem chtěla poznat jeho rodiče a příbuzné, rychle to zamluvil tím, že mu jeho rodina hodně ublížila a nepřeje si, aby mu zasahovala do života. Už jsem se dál neptala. Jen jsem ho politovala. Žili jsme spolu dva měsíce, když Mindička zemřela.

Našel ji přítel, když se vrátil domů z práce, nehnutě ležet na podlaze. Bylo to překvapující. Vypadala tak zdravě, a najednou? Ranilo mě to, ale za smrtí čtyřnohé kamarádky jsem nic nekalého nehledala.

Odešel nečekaně za ní

Když mi jen několik týdnů na to volal přítel do práce, že Šio vypadl z okna a zabil se, začala jsem mít podezření. Bydleli jsme ve druhém patře a měla jsem několik známých, kterým kočka vypadla z vyššího patra a přežila ve zdraví.

Rozbitá hlava kocourka pádu neodpovídala. Zabil ho. A Mindu možná taky! Hádali jsme se do noci, až najednou Milan otočil. Vmetl mi do tváře, že kočky nejen zabil, ale v mé nepřítomnosti je dokonce týral. Vzápětí se na mě vrhnul.

Škrtil mě a snažil utopit ve vaně. Nemohla jsem dýchat, už jsem se loučila se životem, když jsem ve vaně pod vodou uslyšela šílený zvuk. Připomínalo to kočičí vřeštění. Pustil mě. S lapáním po dechu jsem se vynořila a zamkla se v koupelně.

Slyšela jsem, jak běhá po bytě, jako by ho cosi honilo. Občas se mi zdálo, že slyším kočičí syčení. Nakonec vyrazil do noci. Rychle jsem za ním zamkla a druhý den vyměnila zámek. Až dodatečně jsem se dozvěděla, že byl několikrát trestaný. Vždy za brutální napadení a jednou dokonce za vraždu.

Věra (46), Domažlicko.