Rodiče mě nechali prvně samotnou ve starém domě babičky a dědečka Nemohla jsem spát, někdo mě pronásledoval a chytal za ruku.

Když jsme v mém dětství bydleli v domě prarodičů a moji rodiče se prvně odvážili mě a sestru nechat samotné doma a odejít i s babičkou a dědou na nějakou oslavu, tak nás obě, abychom náhodou nespadly z krkolomných schodů, jež ve starém domě byly, uložila výjimečně v kuchyni, která byla zařízená starobylým nábytkem a vévodila jí obrovská pec.Dům byl prastarý a velký.

Aspoň mně se to tak v šesti letech jevilo. Bylo tam tolik strašidelných zákoutí a moje fantazie byla neskutečná.

Zejména co se týče strašidel., různých nekalých skřetů a zlomyslných divoženek na zápraží.Navíc jsem měla tu zodpovědnost ochránit a pohlídat svou mladší sestru. Mladší sestra spala bez problémů, ale já celou tu nekonečnou dobu nemohla usnout.

Neměla jsem stání a chodila po kuchyni nejdříve ve tmě, a pak jsem si rozsvítila.Jakmile jsem se někde usadila, za chvíli jsem nemohla na tom místě vydržet. Přesunula jsem se jinam. Ale za chvíli zase ten stejný nepříjemný pocit. Chlad a mrazení.

Náhle se vynořila ze tmy

Podlaha praskala, do toho tikaly velké bicí hodiny a nad hlavou se občas proběhla pod podlahou v prvním patře myš.Hrozně jsem se polekala, když začal výt náš pes u boudy a krátce nato cosi zaťukalo lehce na okno.

Nejspíš to byla obrovská můra, kterou přilákalo světlo. Já v tom ale viděla nějakou zpozdilou klekánici nebo snad dokonce ducha z nedalekého popraviště.Čas se vlekl nekonečně. I malá sestra se mi zdála divná. Ty její rudé napuchlé rty a nedovřená víčka.

Děsilo mě všechno. Konečně cvakla vrátka a maminka nás přicházela zkontrolovat, zda je vše v pořádku.

Rozběhla jsem se rychle zhasnout, abych nedostala vyhubováno, že nespím.Jak jsem to ale udělala a světlo se náhle změnilo ve tmu, spatřila jsem naprosto zřetelně a dokonale vedle sebe holčičku.

S dlouhým světlým copem a v zelených šatičkách, podobných nějakému kroji. Držela mě za ruku a dívala se na mě.Asi byla ráda, že si našla kamarádku. Hrozně jsem se lekla a zase rozsvítila.

Tím živý obraz zmizel.

Já se ale třásla hrůzou po celém těle, a tak mě také matka našla. Ten dům je pro otrlé „Co se ti stalo?“ vyděsila se při pohledu na mě.Začala jsem mamince vyprávět, co jsem zažila. Bála jsem se, že mi nebude věřit, že se mi bude smát.

Ona mě ale hned vzápětí přerušila. „Tady už spát nebudete, jdeme do pokoje nahoru.“ Odvedla nás a ten večer už nikam neodešla.O několik let později, když jsme už v tom starém domě nebydleli, mi prozradila, že tu holčičku také viděla. A ne jednou.

Bylo to vždy v kuchyni a naprosto přesně mi popsala vzhled i oblečení, které měla dívenka na sobě.Dům prarodičů nám už dávno nepatří.

Strýc ho po jejich smrti prodal, koupila jej nějaká firma a nad údolím byl postaven obludný most, který funguje jako pražský Nuselák. Už z něho skočilo několik sebevrahů.Jestli se do toho domu jednou někdo nastěhuje, tak mu ty noci tam nezávidím.

Už v mém dětství to bylo jen pro otrlé, natož teď, když tam navíc bloudí nešťastné duše sebevrahů.…

Marcela (51), Klášterec nad Ohří .