Nejprve jsem prožila nepříjemné překvapení. Do hodiny bylo všechno jinak! 

Říká se, že špatné věci mohou být i k něčemu dobré. Mně se to potvrdilo na loňské dovolené v zahraničí.

Bylo jasné, jak se to stalo

Po rozvodu jsem byla celkem dlouho sama, měla jsem ale pár dobrých kamarádek. S jednou z nich, Simonou, jsem rok co rok jezdila v létě někam k moři. Pravidelně jsme si na jaře koupily zájezd s cestovní kanceláří do nějaké naší oblíbené destinace.

Loni jsme si vybraly řecký ostrov Kos. Všechno probíhalo v naprosté pohodě až do příjezdu na hotel. Chtěla jsem si začít vybalovat věci z kufru. Zjistila jsem ale něco hrozného: ten kufr nebyl můj!

Uhodilo mě to do očí hned na první pohled, jakmile jsem spatřila pánské prádlo. Rychle mi došlo, jak se to stalo. Ze zavazadlového prostoru autobusu, který nás rozvážel, jsem popadla kufr, o kterém jsem se domnívala, že je můj.

Byl ale úplně stejný jako pana Ladislava, který byl ovšem ubytovaný v úplně jiném hotelu, daleko od toho našeho.

Osud to tak asi chtěl

Volala jsem delegátce zájezdu, aby se vše nějak rychle vyřešilo, ale nemohla jsem jí zastihnout. Rozhodly jsme se tedy se Simonou, že se s cizím kufrem vydáme do toho druhého hotelu samy.

Adresu jsme znaly a taxíka jsem byla ochotná zaplatit, vždyť šlo koneckonců o moji chybu. Ve chvíli, kdy jsme čekaly před vchodem do hotelu na vůz, přijelo jiné auto – a z něho vyšel sympatický muž s povědomým zavazadlem.

Stačilo, abychom se na sebe podívali a bylo mi jasné, že je to pan Ladislav. Situaci řešil rychleji a operativněji než já.

Následoval přátelský přípitek v hotelovém baru, další sbližování na okružním výletě, pořádaném cestovkou pro všechny zájemce – a po návratu do Česka pak vztah, který letos na jaře skončil mojí druhou svatbou.

Pamatuji si na to nemilé překvapení, když jsem ten cizí kufr v hotelovém pokoji otevřela. Tehdy bych ani v nejmenším nepředpokládala, že otevírám zavazadlo budoucího manžela!

Blanka R. (48), Pardubice