Toho muže jsem hrozně milovala, toužila jsem s ním založit rodinu a žít až do konce života. Tak jsem už nedokázala čekat a uchýlila se ke lsti.
Po neúspěšném manželství, jsem zůstala sama s dcerou Evičkou. Když se v práci objevil nový kolega Lukáš, jednoho dne jsme zůstali v kanceláři sami.
Povídali jsem si o všem možném a zjistili, že máme hodně podobných zájmů. Náš vztah se začal vyvíjet a já se bála prvního setkání s malou dcerou. Lukáš si ji ale ihned zamiloval. Všechno vypadalo růžově, až na jednu skutečnost.
Lež z lásky
Lukáš mi nikdy neřekl, že mne miluje! Neumí to říct, necítí to tak? Pořád mi to vrtalo hlavou. Abych si vynutila vyznání lásky, rozhodla jsem se použít lži! „Lukáši, jsem těhotná,“ oznámila jsem mu. Zůstal stát jako zkoprnělý. Nebyla to taková ta radost, kterou jsem očekávala.
V zajetí strachu
Zůstal chladný i nyní. Objal mne, pak odešel ven a vrátil se s velkou kyticí růží, které jsem milovala. „ Snad to zvládneme,“ řekl mi tiše, ale žádné nadšení v jeho hlase se nekonalo. Byla jsem hrozně zklamaná.
V noci, když spal, jsem to obrečela a přemýšlela, zda nemám vztah ukončit, když mě nemiluje!
On ale od té chvíle o mě začal neuvěřitelně pečovat, nosil mi jídlo. Na dítě se opravdu těšit začal, jeho city ke mně však zůstávaly i nadále chladné. Byl prostě takový. Těhotenství jsem předstírala dál a doufala, že s přibývajícími týdny začne „tát“ i on.
Stalo se však něco úplně jiného. Jednoho dne, když už jsem se do lží pořádně zamotala, se mi opravdu udělalo špatně. Trval na tom, že půjde k lékaři se mnou a ačkoli jsem se bránila jako pes, nakonec jsme spolu seděli v čekárně gynekologické ambulance.
Než jsem stihla něco vymyslet, vyšel můj lékař. Jirka mu hned oznámil, že se mi udělalo zle. Jaké bylo jeho zděšení, když mu můj lékař sdělil, že těhotná rozhodně nejsem. Během pár hodin si Lukáš sbalil věci a odešel. Napsala jsem mu sms. Odepsal mi až po několika měsících.
Je to konec?
Prý na mě musí pořád myslet a v koutku duše si přeje, abych s ním opravdu otěhotněla. Za pár dní jsme se potkali. Bylo to krásné. Nikdy mi neřekl, že mě miluje, protože to prostě neumí.
Dnes už vím, že i přesto mne má rád. Mě, mou dceru i našeho syna. Je to nejlepší chlap mého života, perfektní manžel a jednou bude dokonalý děda.
Marcela (58), Kroměříž