Moji příhodu z jednoho hotelu mi dodnes nikdo nevěří. Mně se to ale opravdu stalo.

S Radimem, mým manželem jsme se před časem ubytovali na dvě noci v jednom alpském hotelu ve Švýcarsku. Byla to součást naší poznávací dovolené. Toho dne jsme za sebou měli dlouho cestu a já se chtěla před večeří osprchovat. Radim řekl, že zatím půjde něco zařídit do recepce.

Byla to nezvyklá situace

Zavřela jsem zasunovací dveře od sprchového koutu, postavila jsem se pod proud horké vody a únava mě rychle opouštěla. Z pokoje jsem zaslechla zvuk otevíraných dveří od koupelny. Pomyslela jsem si, že Radim už je zpátky.

Začala jsem si s ním povídat. Zvýšila jsem hlas, aby mě ze sprchy manžel slyšel. Zřetelně jsem vnímala, jak mi odpovídá. Byl to ale zvláštní rozhovor. Radim mi pojednou líčil svoje pocity a omlouval se mi za různé věci z minulosti.

Skrz matné sklo sprchového koutu jsem viděla jeho stín. Připadala jsem si poněkud nepatřičně. To, co říkal, mi samozřejmě lichotilo, působilo to však v dané situaci podivně. Po chvíli se Radim odmlčel a já zůstala v koupelně znovu sama.

Zůstala jsem v šoku

Oblékla jsem se a vrátila se do pokoje. Manžel tam nebyl. Objevil se až po chvíli, kdy vstoupil dveřmi z chodby. Podotkla jsem, že to, co mi říkal, mě překvapilo. Díval se na mě nechápavě. Vypadalo to, že opravdu netuší, o čem mluvím.

Řekl, že se právě teď vrátil z recepce. Dohadovali jsme se kvůli tomu, protože jsem byla přesvědčena o své pravdě. Nakonec mě manžel zavedl do recepce a dostalo se mi potvrzení, že tam skutečně celou dobu byl.

Přeběhl mi mráz po zádech. Kdo to tedy za mnou vstoupil do koupelny a s kým jsem tam mluvila? Hlas byl jednoznačně Radimův, nehledě na to, že některé věci věděl pouze on.

Doufala jsem, že se jedná třeba o nějaký domluvený vtip, ale už jsem se k tomu nevracela. Záhadu jsem dodnes nerozluštila a neumím si to vysvětlit. Kdykoliv si na ty chvíle vzpomenu, zmocní se mě tíseň a nejistota.

Petra V. (58), Praha