Děsivé přízraky na nás číhají i na místech, kde bychom je nečekali!  

Cestovat letadlem jsem se vždy bála, ale při práci v mezinárodní firmě nebylo někdy vyhnutí. Naštěstí se vždy jednalo jen o krátké lety po Evropě. Delší let do Spojených států mě čekal až loni.

Byla jsem rozhodnutá, že ho většinu prospím a usnout se mi podařilo brzy poté, co nám rozdali jídlo.

Sny měly pokračování

Pokud jsem si myslela, že mě spánek uchrání před nepříjemnými pocity, mýlila jsem se. Začaly se mi zdát podivné sny, ze kterých jsem se každou chvíli s trhnutím probouzela. Naštěstí sedadlo vedle mě bylo volné, takže jsem nebudila nežádoucí pozornost.

Nejvíce zneklidňující ale bylo, že ty sny se odvíjely na pokračování, jako nějaký seriál. Promlouvala v nich ke mně jakási stará žena, vyprávěla mi o svém životě a o tom, jak se nestačila rozloučit se svými blízkými.

Pochopila jsem, že je to nějaký duch, ale nevěděla jsem, proč si vybral právě mně. Nedalo se tomu uniknout. Jakmile se mi vždy začaly klížit oči a upadla jsem do polospánku, ta stará žena dál pokračovala ve svém smutném vyprávění.

Nevěděla jsem, jak na ni mám reagovat. Každopádně jsem vysoko nad oblaky zjistila, že existují ještě horší věci při cestování než strach z létání.

Našla jsem ji na internetu!

Celkem nabitý program v Americe mi dal na tu příhodu zapomenout. Měla ale ještě dohru. Večer jsem v hotelovém pokoji na svém notebooku hledala něco na internetu. Najednou jsem narazila na stránku jedněch novin. Byla psaná anglicky, což mi ale nedělalo problém.

Mráz mi přejel po těle, když jsem u článku spatřila fotku, na níž jsem poznala tu ženu ze svého cestovního snu. Její dcera tam vzpomínala, že je to deset let, kdy její maminka nečekaně zemřela na infarkt během návratu z Evropy.

Šlo o stejný typ letadla a stejnou společnost, jakými jsem letěla. Jsem i dnes přesvědčena, že se jednalo i o stejné sedadlo, na kterém ta paní zemřela! K mým nepříjemným pocitům z cestování letadlem tak už napořád přibyl ještě další, ten nejděsivější!

Martina K. (44), Praha