Každý rok, když jsme se vrátili z letní dovolené, jsme našli naši zahradu dokonale očesanou. Odhalená pravda nás šokovala. Kradli všichni!
Nemohli jsme dlouho pochopit, jak nám může někdo během každé letní dovolené tak dokonale vyplenit zahradu. Jak se to může zloději povést, když nebydlíme nikde na samotě, ale v samém srdci vesnice, kde si každý vidí do talíře?
Místním drbnám neunikde přece nic, tak jak je možné, že si nikdo ze sousedství nikdy nevšiml toho, že nám na pozemku řádí zloděj?
Nikdo nic neviděl
S manželem jsme nakonec došli k názoru, že zlodějem tedy musejí být naši sousedé. S nimi jsme dokonce byli léta na kordy. Nebylo by proto divu, kdyby se nám takto mstili. Také jsme se vždy, když jsme přijeli z dovolené domů, s nimi pohádali jako psi.
Dokonce jsme na ně chtěli podat trestní oznámení, ale neměli jsme žádné důkazy o tom, že by na našem pozemku v naší nepřítomnosti kradli. Každoročně nám zmizela většina úrody. Všechno, co jsme nestihli sklidit do odjezdu, bylo pryč!
Celá vesnice mlčela jako hrob. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Byla to prostě záhada! Až přišel rok, kdy naše nejstarší dcera nastoupila po maturitě do nemocnice jako zdravotní sestřička.
Pomsta bude sladká
Blížila se zase naše dovolená, a dcera přišla s nápadem, jak zlodějíčky vytrestat! To odpoledne dorazila domů a oči jí svítily pomstou. Já právě procházela zahradu a lomila rukama, o co všechno zase přijdeme. Ani jsem se na dovolenou nedokázala těšit.
A jak jsem tak úpěla, dcera mě s potutelným výrazem chytla za ruku a táhla domů. V kuchyni vytáhla z tašky injekční stříkačku a nádobu s nějakým tekutým obsahem. „To je velmi silné projímadlo! Napícháme to do všeho, co tu zůstane!
Do naší úrody!“ Zdálo se mi to jako skvělý plán. Jak manžel vešel do dveří, už jsme mu tu novinu hlásily, syn v pubertě si mnul ruce a vykřikoval, že to je past jako z dobrodružného filmu! Celá operace proběhla v noci těsně před odjezdem. Pomsta bude sladká!
„Tentokrát si naší úrody, sousedi, neužijete!“ mnul si ruce manžel. S krásným pocitem jsme odjeli na dovolenou, a tam se opájeli představami, jak je sousedům zlodějíčkům asi zle.
Když jsme se po dvou týdnech vraceli, zastavila nás na nádraží učitelka z naší školy. S vytřeštěnýma očima nám líčila, že v naší vsi řádila úplavice a byli tu hygienici až z krajského města! Úplně jsme se zpotili hrůzou.
Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, kromě střevních problémů, a na nás se nepřišlo.
Překvapení
Nikdo nás nepodezíral, protože jsme se vrátili z dovolené. Díky té pomstě jsme ale zjistili, že na naší zahradě hodovala celá vesnice. To proto nikdo nic neviděl ani neslyšel. A co bylo největším překvapením? Našim sousedům nebylo vůbec nic.
I když o tom museli vědět, tak oni na našem pozemku nekradli. Jen se škodolibě dívali. jak loupí druzí. Následující rok byla dcera těhotná, tak na dovolenou k moři nejela. Seděla doma a hlídala naši úrodu. Určitě k nelibosti celé vesnice!
Anna (69), Vysočina
Ha, to je teda historka jak se patří! No koukám, že lidé jsou všude stejný. A to” trestní oznámení bylo by stejně k ničemu, dobře jste to vyřešili!
No teda, to sem ještě neslyšela. Ale fajn, že na konci dopadlo všechno dobře a nikomu se nic vážnyho nestalo. Je to jako z filmu skoro.
To je ale příběh! Neuvěřitelné, že vám tohle mohl dělat celý sousedstvo. Dobře, že jste to nakonec řešili s humorem a nikomu se nic vážného nestalo. Takové škodolibosti jsou ale smutné.