Jednoho dne jsem mluvila s kamarádkou a dočkala jsem se záhadného překvapení.

Se svojí nejlepší kamarádkou z dětství Šárkou jsem byla v kontaktu i poté, co se přestěhovala na Moravu. Už jsme se nevídaly pravidelně jako předtím, ale využívaly jsme moderních vymožeností a mluvily spolu několikrát týdně přes mobil. Před deseti lety se nám stala neuvěřitelná věc.

Slyšela jsem to pouze já!

Normálně jsme si povídaly, když jsem zaslechla nějaké hlasy, které nám do toho skákaly. Domnívala jsem se, že Šárka tam není sama a tak jsem se jí zeptala. Podivila se mé otázce, protože kromě ní tam nikdo nebyl.

Řekla jsem jí, co slyším a došly jsme k závěru, že se nám do toho asi přimotala jiná linka. Domluvily jsme se, že zavěsíme a zavoláme si znovu. To jsme i udělaly, ale nic se tím nezměnilo. Dál jsem slyšela cizí hlasy.

Šárka ale neslyšela nic, což by v případě smíchání nějakých hovorů dohromady slyšet měla. Dělala si z toho legraci a chtěla, abych jí řekla, co vlastně kromě ní poslouchám. Já jsem začala náš hovor nahrávat a snažila jsem se těm slovům porozumět.

Nebylo to snadné, ale nakonec jsem zjistila, že jde o mužský a ženský hlas, mluvící česky. Bylo to ale hodně nezřetelné a rozuměla jsem jen některým slovům. Jedno z nich mě ale přímo uhodilo do uší – bylo to jméno mé kamarádky. Mužský hlas jasně pronesl „Šárka“!

Nahrávka jako důkaz

Během dalšího hovoru se mě kamarádka průběžně ptala, jestli stále slyším ty cizí hlasy. Pořád mi nevěřila. V jednu chvíli jsem pak zaslechla, jak hlas ženy řekl, že Šárce hrozí nebezpečí smrti. Muž něco odpověděl, ale tomu už jsem nerozuměla.

Za chvíli ale řekl něco ve smyslu, že všechno nakonec dobře dopadne. Naslouchala jsem současně těm hlasům i tomu, co mi říkala Šárka a nebylo snadné se na obojí soustředit. Pořád mi připadalo podivné, že kamarádka vůbec nic neslyší. Během dalších pěti minut ony rušící hlasy zmlkly.

Ani tentokrát si Šárka nevšimla žádné změny. Protože jsem hovor nahrávala, mohla jsem jí přesvědčit, že se nejednalo o žádný žert z mé strany. Ten záznam jsem jí pak poslala přes internet.

Šárka musela uznat, že se nějaký šum do našeho hovoru mísil, ale dál byla přesvědčena, že se prostě jednalo jen o nějakou poruchu.

Poznala, o koho se jedná

Měla jsem v práci kolegu, který byl dobrý na různé počítačové programy. Vyprávěla jsem mu o tom zvláštním hovoru a on řekl, ať mi tu nahrávku přinesu, že ji zkusí vyčistit. To se mu podařilo a najednou jsem rozuměla více slovům.

Bylo zřejmé, že ony dvě hovořící osoby se bojí o Šárčin život. Nechtěla jsem ji zbytečně děsit, ale pořád jsem na ni musela myslet. Zanedlouho kamarádka onemocněla a musela v nemocnici podstoupit operaci. Průběžně mě o tom informoval její manžel a její syn.

Trvalo několik měsíců, než se ze svých zdravotních problémů Šárka dostala. Abychom to společně oslavily, vydala jsem se za ní na Moravu. Vezla jsem s sebou i onu záhadnou telefonickou nahrávku, upravenou od kolegy.

Nebyla jsem úplně rozhodnutá, zda ji Šárce opravdu pustím, ale nakonec jsem to udělala. Sledovala jsem, co kamarádka řekne a viděla jsem, jak se jí oči rozšířily šokem. Chvíli nebyla schopná slova a potom mi prozradila, že ty hlasy zná.

Patřily totiž jejím prarodičům z matčiny strany. Ti už zemřeli před mnoha lety. Věřím – a Šárka díky té nahrávce také – že po smrti nic nekončí a naši předci nad námi drží nějakou ochrannou ruku.

A občas se stane,  že jejich starostlivé hlasy nedopatřením proniknou i do našeho světa.

Vlaďka N., (58), Litoměřice