Než někoho obviníme, měli bychom si raději zjistit všechny další možnosti!  

Vztahy lidí, to je křehká věc. Stačí málo a rozbijí se a těžko se pak dávají dohromady. Jedna moje životní zkušenost je právě o tom. Týká se mě a mojí bývalé velké kamarádky Jolany.

Přísahala, že to není pravda

Spřátelily jsme se už v mateřské školce. Celou základní školu jsme seděly vedle sebe v jedné lavici. Znaly jsme svá tajemství.

Rozdělila nás trochu až střední škola, já jsem šla na gymnázium, Jolana na ekonomku. Měly jsme pár společných známých. Jednou z nich byla Magda, která vždy na naše věrné přátelství trochu žárlila. Alespoň mi to tak připadalo.

Právě od Magdy jsem se ale jednoho dne dozvěděla, co o mě údajně Jolana vyprávěla. Bylo to bohužel věrohodné, protože se jednalo o intimní záležitost, se kterou jsem se svěřila právě jen Jolaně. Ranilo mě to. Chtěla jsem od kamarádky vysvětlení.

Ta ale všechno popírala. Přísahala na naše přátelství, ale jak jsem jí mohla věřit? Skončilo to hádkou. Já byla naštvaná, že mě Jolana zradila, ona zase, že jí z té zrady obviňuji.

Věřte nebo ne, ale tím naše kamarádství skončilo – alespoň na příštích dvacet let!

Sama mi zavolala

Jedna druhé jsme se s Jolanou vyhýbaly. Samozřejmě, že se musela dozvědět o mém rozvodu, stejně jako já o tom, že žila léta se starším mužem jen tak na hromádce. Velice mě překvapilo, když se mi sama bývalá kamarádka jednoho dne ozvala. Chtěla se mnou mluvit.

Její zradu už jsem dávno odpustila, takže jsem se setkání nebránila. Nejprve to bylo trochu rozpačité, ale pak mi Jolana řekla, proč mě vlastně chtěla vidět. Zjistila totiž, odkud Magda tehdy věděla moje tajemství:

její matka se znala se zdravotní sestrou z gynekologie, kam jsem docházela. Pochopily jsme, že jsme ztratily dvacet let přátelství kvůli intrikám nepřející známé. Je nám to dodnes líto, ale zpětně se s tím už nic dělat nedá.

Romana H. (42), Děčín