Obětovala jsem mnoho let muži, který si to nezasloužil.

Do manželství jsem doslova utekla z neradostného dětství, zcrodiny, kde scházela láska. Vyrůstala jsem s jediným bratrem v prostředí takzvané „lepší“ rodiny“. Měli jsme všechno, ale rodiče nás vychovávali tvrdou rukou – a fackami.

Oba jsme se s bratrem výborně učili, on vystudoval vysokou školu. Chyběla nám ale průbojnost, sebevědomí v nás rodiče udupali. Bratr se naštěstí dobře oženil, má dvě děti a milující ženu.

V mém případě to dopadlo hůř. Moje nedůvěra v sebe samotnou mě dovedla do manželství s muže, který pil. Smířila jsem se s tím, že si nic lepšího nezasloužím.

Zavinila to má nezkušenost?

Manžel pocházel z rozvrácené rodiny, silně ovlivněné alkoholismem matky. Žili i se sestrou na hranici bídy, většinou se o ně starali sousedé. Do tohoto prostředí mě kdysi začal vodit jako svoji nastávající.

Viděla jsem, že nikdo se tam o nikoho nestará, každý si dělá, co chce. S nikým jiným jsem do té doby nechodila, nebylo s kým srovnávat. Už tehdy za mnou chodil opilý, vodil mě mezi své kamarády a celou dobu, co jsme spolu chodili, sliboval, že pít přestane.

Párkrát jsem chtěla náš vztah skončit, ale obměkčil mě sliby, případně zahrál divadélko s rozbitou sklenicí, kterou si prý podřeže žíly. Nikdo z rodiny nás nechtěl přijmout, tak jsme putovali z podnájmu do podnájmu, než manželovi přidělili podnikový byt.

Byl to dvojí život

Narodila se nám dcera – moje jediná pýcha a jediná radost, kterou jsem v manželství měla. Dala jsem jí všechno, co jsem mohla. Když vyrostla, osamostatnila se, našla si hodného přítele, vdala se a založila rodinu, na rozdíl ode mě šťastnou.

Já jsem dál zůstávala a snášela všechny ty výlevy alkoholika. Nikdy z práce nešel přímo domů. Nejprve zamířil do hospody a pak si doma vybíjel zlost na mně, naštěstí jen slovně. Rány ale schytávala denně moje psychika.

Schoulená v křesle jsem poslouchala hrubé nadávky a zadržovala slzy. Světlo manžel zapínal zásadně pěstmi, stůl mnohokrát letěl přes celou kuchyň.

Jen jsem vždy seděla, třásla se a čekala na vytoužený okamžik, když se muž svalí oblečený na postel a začne chrápat. Tehdy jsem utřela slzy, uklidila a zkoušela usnout – mnohokrát se mi to ani nepovedlo.

Věděla jsem také, že mi byl manžel párkrát nevěrný s cizí ženou, ale nedokázala jsem to řešit. Žila jsem tak dvojí život. Do práce jsem chodila navenek vyrovnaná, sebevědomá, poctivě jsem si plnila všechny povinnosti.

Doma jsem se měnila na roztřesenou chudinku, čekající na příchod pána. Denně jsem se ptala sama sebe, proč to trpím. Nedokázala jsem daný stav změnit. Finančně jsem byla na manželovi závislá a neměla jsem kam jít.

Pomohla mi kamarádka

Dlouho jsem tak svůj život jen přežívala. Často jsem si říkala, že něco přece ještě musí přijít a že si to nezasloužím. Nikomu jsem v životě neublížila. Čekala jsem, ale nic se nemohlo změnit bez mého přičinění.

Jednoho dne jsem se seznámila s novou kamarádkou. Ta s mým sebevědomím začala pracovat. Řekla mi, že si musím ujasnit, co ještě od života chci. Musím něčemu věřit, to je základ.

Co když někde blízko žije někdo bez lásky a já jí mám tak mnoho? Zvedla jsem hlavu a zanedlouho se to opravdu stalo. Potkala jsem muže, který byl rovněž zklamaný láskou.

Scházeli jsme se nejprve tajně, pak jsem podala žádost o rozvod. Manžel se naštěstí nijak nebránil, dokonce mi řekl, že je rád, když se mě zbaví. Dnes jsem s novým partnerem už několik let a teprve po padesátce si život vychutnávám.

Jitka Č. (56), Opava