Dlouho jsem se internetu bránila, dnes vím, že mě obohatil.

Většinu svého života jsem byla zvyklá na pevné věci: papír, knížky, půda na zahradě. Internet byl pro mě vždy takovým mlhavým místem. Jsem stará škola, a mobil jsem měla jen na volání a SMS zprávy.

Impulzem byl nový mobil

Potom ale přišla puberta mojí vnučky Denisy. Je to hotová digitální kouzelnice. Když mi bylo loni v létě šedesát let, dostala jsem od dětí chytrý telefon. U většiny dotekových tlačítek jsem ani neměla ponětí, k čemu slouží.

Denisa si toho všimla a navrhla, že mě s telefonem naučí zacházet. Začalo to zlehka. Nejprve jsme nainstalovaly Messenger. Učila mě posílat smajlíky a nahrávat hlasové zprávy.

Poprvé jsem se cítila jako v pravěku, když jsem se pokoušela trefit na malé písmenko na klávesnici. Ale pak jsem zjistila, že je to skvělé! Už žádné dlouhé psaní, jen namluvený vzkaz.

Během týdne jsem si s kamarádkami posílala vzkazy o tom, co budeme sázet na zahradě. Zjistila jsem, že hlasová zpráva je mnohem osobnější.

Lidé obdivovali moje růže

Skutečný zlom nastal, když mě Denisa dostala na Instagram. Nejdřív jsem se bránila zuby nehty. Říkala jsem vnučce, že tam jsou jen nafintěné mladé holky, co se fotí u snídaně.

Vnučka mě ale vybídla, abych ukázala lidem svoji zahradu, zejména nádherné pivoňky. Takhle to tedy všechno začalo. Nejdřív jsem se dost styděla a říkala jsem si, co si asi o mně lidé pomyslí.

Pak jsem zveřejnila první fotku – rozkvetlý květ růží, které jsem vypěstovala od sazenic. Najednou mi tam začaly přibývat srdíčka od úplně cizích lidí, kteří mi psali, jak krásné to je. Našla jsem si skupinu zahrádkářek, žen v mém věku.

Sdílíme různé tipy na pěstování květin a radujeme se z fotek. Dnes už si připadám jako moderní žena. Píšu si na internetu s rodinou syna, která bydlí daleko.

Naučila jsem se, že technologie nejsou jen pro mladé. Jsou to nástroje, které mi pomáhají zůstat ve spojení se světem. Stala jsem se hrdou „instagramovou babičkou“ a svět online mi otevřel nečekané dveře.

Jitka D. (61), Plzeň